Recenze: Nových Sedm statečných zbytečně zdlouhavě tasí zbraně

Mezi sedmi pistolníky tentokrát chybí plešatec, ale zato nechybí černoch, mexičan, indián (s lukem a šípy) a asiat (s noži). Kteří se společně musejí postavit zlému čistokrevnému bělochovi.

Je zřejmé, že film je rasistický a sexistický, protože mezi hrdiny chybí eskymák, arab, slovenský bača se zabijáckou fujarou i transsexuální lesba. Tak snad příště...

Antoine Fuqua režíruje bez nějakých šokujících výstřelků, poměrně standardně, jen občas nám nabídne nějaký velmi epicky širokoúhlý zpomalený a efektně nasvícený záběr.

Většina zúčastněných docela slušně hraje, takže se první dvě třetiny filmu (kdy se partička dává dohromady a připravuje obranu) dají bez větších problémů přežít díky občasnému vtípku a díky docela pochopitelné motivaci, proč do toho většina zúčastněných jde a riskuje životy.

Problémy nastávají ve chvílích, kdy režisér zapomene, že všichni v kině vědí, co a jak se bude dít, a dává si příliš načas s tím, než se to stane. A to se bohužel stává dost často (film má přes dvě hodiny).

V závěrečném megasouboji sedm hrdinů s asi stovkou vesničanů zabije přibližně osmnáct milionů padouchů, kteří se neúnavně respawnují ze všech koutů. A i tato hyperakční podívaná je kupodivu po nějaké době dost nudná.

Ve filmu jistě muselo být mnoho triků (protože při jeho natáčení žádní lidé neumřeli a žádní koně nebyli zraněni). Triky jsou naprosto dokonalé, nikdy vás nenapadne, že něco na plátně musí být digitální. Jistě to všechno bylo dost drahé, proti výpravě nemám nejmenších námitek, ale stejně... Nejpozitivnější reakce, kterou to ve mně vyvolalo, byla "oukej, ujde".

Hodnocení: 60%

P:S: Jde o poslední soundtrack Jamese Hornera (dokončený s cizí pomocí). Ale Horner bohužel nevěděl, že umře, takže si na něm nedal nijak příliš záležet. Tudíž opět uslyšíme japonské flétny a čtyřtónový padoušský motiv. Hlavní kovbojský motiv je velmi odfláknutý a nemůže se rovnat staré Bernsteinově hudbě, která zákeřně zazní při závěrečných titulcích.