Recenze: Prázdniny v Provence - někde cestou do Francie se stala chyba

Kotek, Prachař, Hádek hrají v Prázdninách v Provence trojici muzikantů, která se vydá do jižní Francie za tetou (Krausová) jednoho z nich. Bůhví, proč trojice z České republiky utíká. Symbolickým vodítkem možná bude úvodní titulek filmu odkazující na takzvané Lemuřany, mentálně zaostalé hermafrodity, které bohové svrhli do moře. Kotek a spol. dopadli lépe - dostali se do společnosti pohodové tety, její krásné dcery (Pfauserová), opojného podnebí a vína. Mají nějaký cíl?

Jen tak si užívat. Ve filmu tak v nadneseném smyslu slova najdete hned několik prvotřídních reklam na konzumaci konopí, vína nebo vodní radovánky. Tady Michálkova režie, Štrbova kamera a Holého hudba fungují znamenitě. Ve výsledku ale Prázdniny v Provence nedrží žánr, negradují tempo, opakují motivy a nudí. Opojně pak zapůsobí vzácné scény, kdy se Michálek odchýlí až k thrillerově-hororovému žánru (teta se sekerou, Hádek bojující s vodním filtrem) nebo situační komice (zkouřená trojice mladíků na návštěvě u Chantal Poullain).

Když už jsou v komedii naťuknuta vážnější témata (Krausová své dceři zatají otce, Prachař se dozví o údajném otcovství), buď se někam rozplynou, nebo jsou ztvárněna až příliš strojeně. Podobné multižánry mohou fungovat, ale když to nemá tempo, spád a stále se opakuje mustr (kalba, záběr na krajinu, kocovina), prostě to nudí.

Zajímalo by mne, proč se režisér Michálek do projektu producentů Vojtěcha Friče a Adama Pfausera zapojil. Z pohledu diváka to zamrzí hned několikrát, když mu dochází autorův potenciál. Michálek totiž není oním mužem, který by měl poníženě s prosíkem žádat o rozpočet a přistupovat na tvůrčí kompromisy. Padesátka (2015) i Bobule (2007) už tu totiž byly.

Hodnocení: 50%