Recenze: Božská Florence je dalším hereckým koncertem Meryl Streep

Přímo se nabízí udělat z takového námětu komedii. Film Božská Florence sice je komedie, ale komedie značně dojemná. Někteří z jejích blízkých udržují naivní Florenci v jejím bludu jen kvůli penězům, jiní to dělají z čisté lásky a soucitu, a někteří z nich mezi těmito motivacemi různě oscilují.

Pokud vám ta zápletka je povědomá, pak vězte, že nedávno se v našich kinech objevil film Marguerite se stejným námětem, ovšem z neznámých důvodů přenesený do jiné země a do jiného století.

Většina věcí, které jsem Marguerite, jsou v Božské Florenci zvládnuty lépe. Film je svižnější, má méně hlavních postav, a mnohem lépe zvládnutý kontrast mezi legračními a tragickými scénami. A celkově dává lepší smysl (tzn. nepřipadá nám, že nám chybí nějaké informace, abychom to celé naplno pochopili).

Streepová je bezchybná (jako ostatně vždy, už je to skoro nuda), Hugh Grant podává překvapivě jeden z nejlepších výkonů celé své kariéry jako její (mnohem mladší) britský manžel, jen Simon Helberg (z "Teorie velkého třesku") jako Florencin klavírista příliš prvoplánovitě legračně kulí oči (ale ne pořád, takže to nemá od přírody a je to herecký výkon).

Atmosféra New Yorku 40. let je navozena slušně a je příjemné třeba jen sledovat, jak jsou lidé oblečeni a jak spolu normálně interagují (občasné CGI dokreslovačky nejsou vždy úplně dokonalé, ale většina filmu se odehrává v komornějších interiérech).

Přes svou kombinaci komedie a tragédie rozhodně film není nějakým vrcholem sofistikovanosti. Ale šlape opravdu dobře, i když je vám většinu času jasné, co se stane v příštích 10 sekundách.

I když se odehrává v USA a většina postav jsou Američani, připomíná tenhle film britské komedie minulých desetiletí. Takové ty vydařenější, třeba s Hughem Grantem...

Hodnocení: 80%