Recenze: Kluk ve světě příšer připomíná slabší filmy Hayao Miyazakiho
Zde se kluk stane žákem medvěda, který je silný bojovník a má se brzy utkat s prasetem o titul nového vládce celé říše.
Kluk i medvěd jsou velmi prchliví, takže na sebe většinu času řvou / jsou uraženi, ale během mnoha let, které kluk ve světě monster stráví, mezi nimi vznikne výjimečné pouto. A někdy o osm let později má konečně dojít k onomu osudovému zápasu. Všechno se to ale poněkud zkomplikovalo několika vedlejšími dějovými liniemi...
Anime jsme si v našich kinech nikdy moc neužili. Snad jen Pokémony a nějakým omylem Cestu do Fantazie (Spirited Away). Tudíž je škoda, že z té obrovské spousty zajímavých / bizatních anime filmu se do našich kin dostává právě tento, který mi nepřipadal nijak výjimečný.
Trailer:
Rozhodně nejsem nějaký anime expert. Viděl jsem skoro všechny filmy Ghibli Studia a možná tucet dalších, těch nejslavnějších. Ale i při takto omezeném vzdělání jsem měl většinu času při Klukovi dojem, že se dívám na nějaký remix těch nejlepších scén z předchozích slavných anime filmů. Ale že tenhle remix nedrží zdaleka tak dobře pohromadě.
Dejme tomu jednou každých 10 minut se stane něco zajímavého (ať už vizuálně nebo dějově), a dalších 9 minut a 30 sekund je pak zcela předvídatelných po všech stránkách. U filmu, který se z valné části odehrává ve zcela smyšleném, fantastickém světě, to pokládám za docela zásadní problém.
Než titulní kluk dospěje v muže, je tři čtvrtiny filmu nesnesitelný emo fracek. Jeho učitel medvěd na tom není o nic lépe, tudíž jsem měl problém někomu z nich fandit. Hudba je místy tak nevhodná, že v mých uších zabíjela atmosféru, kterou se tvůrci snažili v daných scénách snažili budovat. Ale hlavní problém jsem opravdu měl s tím, že naprostá většina toho, co jsem viděl a slyšel, byla předvídatelnější než průměrný hollywoodský akční film. Ale samozřejmě je docela dobře možné, že Japonci v tom všem vidí jiné paralely a jiná poučení, než mi chudáci s kulatýma očima.
Kluk ve světě příšer mi připomínal slabší Miyazakiho filmy, jako kdyby pan mistr najednou ztratil značnou část své fantastické představivosti a musel si zvraty zoufale cucat z prstu. Sice můžeme stále obdivovat působivou výtvarnou stránku, ale na dvouhodinový, převážně konverzační film je to málo.