Recenze: Do posledního dechu bojují Casey Affleck a Chris Pine

Film pendluje mezi:

A) Posádkou tankeru, který se pomalu potápí a jeho největší šancí na záchranu je sexy Casey Affleck, který je v jeho strojovně jako doma.

B) Mladým členem pobřežní stráže (poněkud dřevěný Chris Pine), který nejdříve organizuje na pevnině a pak se vydává na velmi malé loďce se třemi dalšími hledat tanker a zachránit jeho posádku.

C) Pineovou snoubenkou, která ho miluje a byla by raději, kdyby neumřel. Tu hraje Holliday Graingerová, která vypadá opravdu stylově, jako krasavice z poloviny minulého století.

Nehodlám studovat (natož rozebírat) rozdíly mezi skutečnými událostmi a filmem, ale je smutnou skutečností, že tento film z dramatického hlediska moc nefunguje. Není nic špatného na tom, když někdo natočí epické drama, které je úplně předvídatelné a jeho postavy úplně černobílé. Není nic špatného ani na tom, když někdo natočí syrové, realistické, filosofické drama o zápase s přírodou. Autor se ale musí rozhodnout pro jedno z toho a pak se toho důsledně držet!

Do posledního dechu se snaží být spíš tím prvním typem filmu. Tedy záměrně trochu retro a naivní, a do toho nějaké to epické CGI, trochu jako Bayův Pearl Harbor. Přitom se ale tvůrci bojí patřičně bayovsky přitlačit na pilu, takže konflikty nejsou pořádně vyostřené, láska není dostatečně osudová a z CGI není moc vidět, neboť téměř neustále prší, je noc a na nose máte 3D brýle.

A je mi jedno, jestli to tak doopravdy bylo - ve filmu působí některé zvraty značně idiotsky. Opravdu je na záchranu několika desítek námořníků oficiálně vyslán malý člun, na kterém je místo pro osm zachráněných a nikdo se nezeptá "a co budeme dělat až těch 50 lidí najdeme"? Opravdu je rozumné říct "Zachránil jsem je z lodě, tak je nepovezu na jinou loď" a místo k velké záchranné lodi (pár km odsud) se vydat se zachráněnými (s rozbitým kompasem) někam do studeného, černého neznáma, kde tuším břeh? Opravdu několik docela spoře oblečených chlapíků několik hodin dovádí mezi vlnami, promočení do poslední nitky, aniž by třeba jen zmínili skutečnost, že je hluboko pod nulou a není jim tudíž úplně teplo?

A opravdu je potřebné, aby Carter Burwell skládal soundtrack, který většinu času jen hlasitě mechanicky tepe ve stylu nejrutinnějších věcí ze Zimmerovy výrobny?

Ne že bych byl nějaký extra fanoušek Petersenovy Dokonalé bouře, ale byla znatelně lepší, než tohle.

Hodnocení: 40%