Recenze: REVENANT Zmrtvýchvstání

Většina přeživších se vydává na dlouho strastiplnou cestu do nejbližší pevnosti (stovky mil) a polomrtvého Glasse nechají ležet v lese s jeho synem a jistým Johnem Fitzgeraldem (Tom Hardy), který má dohlédnout na to, aby byl Glass po své očekávané smrti patřičně pohřben. Fitzgerald se na to ovšem dívá jinak, zabije Glassova syna, Glasse zakope zaživa do hlíny a uteče s jeho věcmi.

Navzdory vší pravděpodobnosti Glass přežije a polochromý se začne plazit několik set mil k civilizaci, aby se Fitzgeraldovi strašlivě pomstil. Naštěstí má mad survival skillz a rozumí si s přírodou i rudokožci.

Film Alejandra Gonzáleze Iñárritu byl velmi, velmi volně inspirován skutečnými událostmi, které byly radikálně "zhollywoodizovány", aby z toho mohl vzniknout patřičně osudový příběh strašlivé pomsty, která je jediným smyslem Glassova života.

Revenant nádherně vypadá. Podobně jako myticko-mystické pomalé filmy Terrence Malicka. Vždyť také kameramanem byl Malickův oblíbený Emmanuel Lubezki. Jeho záběry majestátní zasněžené přírody, sem tam pokryté krví, vnitřnostmi a usekanými končetinami, jsou velice působivé, steně jako občasné Glassovy tripové halucinace. Opravdu stojí za to vidět tento film v kině jen kvůli jeho kameře, i kdyby v něm nebylo vůbec nic dalšího, stojícího za zmínku.

A ono v něm něco dalšího je, i když toho není moc. Přesněji řečeno, je toho až moc.

Bohužel se Revenantovi nepodařilo probudit ve mně zájem o osud hlavního hrdiny (nebo kohokoliv jiného ve filmu). Jako nejzajímavější postava mi přišel Tom Hardy, o jehož vnitřní krizi a případném pokání by se dal natočit velmi zajímavý film. Místo toho ale sledujeme především jak DiCaprio chroptí, plazí se, pere se s živly, zvířaty a lidmi, a občas halucinuje. Dvě a půl hodiny!

Nemůžu říct, že by jeho herecký výkon byl špatný, nebo že by se do postavy (a do střev) málo ponořil. Ale pořád jsem na plátně viděl především herce, který se hrozně snaží, aby konečně dostal Oscara. Nikoliv drsného chlapíka, kterého drží při životě jen touha po pomstě...

A podobně na mě působila Iñárrituova režie. Natočit několikaminutový nepřerušený složitý akční záběr, to dnes již samo o sobě nic neznamená. Musí to mít nějaký dramatický efekt, jako třeba v Potomcích lidí. V Revenantovi jsem v tom neviděl jinou pointu, než "Podívejte se, umím natočit pětiminutový nepřerušený záběr". Což samo o sobě nemá valnou hodnotu, pokud je té "nepřerušenosti" dosaženo prostřednictvím desítek digitálních triků.

A totéž v bleděmodrém bych mohl říct o často zmiňované extrémní brutalitě v tomto filmu. Jsou to triky, které vypadají tak, jak si běžný divák (nenavštěvující theync.com a podobné vzdělávací weby) představuje "skutečnou brutalitu". Není to ani tak brutální, ani tak zábavné, jako Evil Dead 2. Je to podobná masturbace, jako bičování v Umučení Krista. Má to šokovat lidi, kteří se bojí dívat na skutečnou brutalitu.

Kdyby byl Revenant o hodinu kratší, asi bych jeho syrovost a bezútěšnost docela chválil. Takhle ale musím konstatovat, že třeba první Rambo je pro mě mnohem působivějším pohledem do duše zoufalého mstitele.

Hodnocení: 60%