Recenze: Krycí jméno U.N.C.L.E. aneb Feel good snímek plný absurdních situací, humoru, retra a odkazů na staré Bondovky

Napoleon Solo (Henry Cavill) je agentem CIA. Illya Kuryakin (Armie Hammer) působí v KGB. A oba operují v rozděleném Berlíně 60. let 20. století. Americkej kovboj a neohrabanej chlápek z východu mají společnými silami za pomoci opravářky aut Gaby Teller (Alicia Vikander) rozbít sídlo zločinecké organizace, která vlastní atomovou zbraň. Gabyn otec byl totiž před lety unesen a v tajném italském středisku se na konstruování nebezpečných zbraní proti své vůli podílí. Co všechno dva agenti a jejich pomocnice na cestě do Itálie v kulisách 60. let minulého století uvidí a zažijí? Památné lokace, akci s příchutí grotesky, komické dialogy a situace, z nichž se dostane jen ten největší bazilišek. Jedno jestli pochází z USA, SSSR nebo NDR.

Režisér Guy Ritchie má rukopis, který poznáte hned pár chvil poté, co se zhasne v kinosále. Je to mistr zkratky, videoklipovitého vnímání situací. Jen tak, aby se neřeklo, v několika střizích shrne politické uspořádání po 2. světové válce, rozdělení světa, období studené války a takzvané železné opony. Jedná se o popkulturní film, tudíž doporučuji všem natěšeným historikům, kteří berou dějiny a sebe příliš vážně, aby zůstali doma a nekazili si náladu.

Ritchie servíruje zábavu - chvílemi napínavou, jindy situačně komickou, parodicky vtipnou. Nevyhýbá se rozehrát milostné namlouvání ruského agenta a femme fatale v opravářských rukavicích. Jestli si ale myslíte, že to muži v 60. letech dávali na první dobrou, Ritchie a jeho hrdinka vás vyvedou z omylu. Krycí jméno U.N.C.L.E. totiž sice skládá poctu žánru a fenoménu, režisér nicméně scénu okoření svým instinktem a schopností improvizovat na place. Na první pohled jasně dané situace přetvoří v originální novotvar, u kterého se pobaví jak staromilec, tak 20 letý hipster. A ani jeden si nepomyslí, že Ritchie znásilňuje "jeho" svět.

Nechybějí památné scény - kupříkladu ta, během níž se Cavill po akci odebere do přístavních doků, vychutnává si za doprovodu italské hudby sendvič a otvírá lahev vína, zatímco jeho parťák ještě zápolí v přístavním kanálu s ohněm... Dokonalost! Co by na to asi řekli Rusové...

Mezi největší slabiny snímku tak patří jeho délka (116 minut), nevyrovnané střídání temp, občasné konstrasty mezi nevinně vyhlížející akcí (jak z šedesátkových bondovek) a docela brutálním soubojem a jeho nasnímáním. Nebo zbytečné a opakované dovysvětlování klíčových detailů. Během těchto okamžiků si bude divák připadat, že ho mají tvůrci za někoho, kdo během sledování filmu nepřemýšlí. Kdyby se to stalo jednou, ale U.N.C.L.E. takové situace nadhodí hned tři.

I v tom se Ritchie podobá autorům dobových špionážních filmů, vítězí naivita. Logiku v nich mozkem dnešního diváka 21. století nehledejte. Prostě si užívejte - všechny ty stylové padouchy a jejich pravé či falešné bomby, nablejskaný fára, dámy v róbách, které vám dokáží s úsměvem na rtech a lusknutím prstů zatraceně ztrpčit život.

Hodnocení: 65%