Recenze: Králova zahradnice aneb Tři skvělé herecké koncerty, plné emocí a intimity

Za tímto účelem najme André le Nostreho (Matthias Schoenaerts), zahradnického experta. A ten si najme jistou Sabinu De Barrovou (Kate Winsletová), aby mu pomohla s jednou specifickou (poměrně malou) částí zahrad - protože má "netradiční dekorativní styl, vycházející z chaosu", nebo tak nějak.

Kdybych měl popisovat děj tohoto filmu, režírovaného Alanem Rickmanem, zvládl bych to poměrně snadno: Ústřední zápletka spočívá v tom, že se Sabina zvolna sbližuje s Andrém a současně se snaží dokázat, že je schopná zahradní dekoratérka, přestože je žena. Interakce mezi Sabinou a králem jsou jen dvě během celého filmu a neodvážil bych se tvrdit, že kdykoliv v průběhu filmu je Sabina "královou zahradnicí" (tolik k českému názvu filmu). Z hlediska dějových zvratů tedy nic moc.

Také bych vás chtěl důrazně varovat, že tento film rozhodně není komedie, i když to distributor tvrdí a některá media po distributorovi papouškují. V celém filmu je možná pět okamžiků, ve kterých byste se měli jemně hořce pousmát a možná dva - tři vtipy, především díky Stanleymu Tuccimu, který hraje výstředního vévodu Filipa s nejasnou sexuální orientací (ale je to spíše cameo).

Přesto vám tento film rozhodně doporučuji. Ani tak ne kvůli jeho zápletce (která je dost chatrná, ne-li dokonce nesmyslná), ale kvůli velmi zajímavým hereckým výkonům a vykreslení postav v hlavním trojúhelníku král - André - Sabina (což jsou spíše dvě úsečky než trojúhelník, protože Sabina si příliš scén s králem neužije).

Všichni tři jsou totiž tak nějak unaveni životem a všichni tři jsou osudem nuceni, aby tuto unavenost nedávali najevo a dělali to, co se od nich žádá. Většina scén má velmi unikátní atmosféru, kdy je mnohé řečeno mezi řádky a to, co není řečeno, je často důležitější, než to, co slyšíme z úst hrdinů. Je to první Rickmanův režijní počin od Zimního hosta (1997), takže nemám ponětí, jestli jde o souhru šťastných okolností, nebo se z Rickmana stal tak sofistikovaný režisér.

Ale celé mi to velmi připomínalo nedávnou Vášeň mezi řádky (2013). Rickman sice neprojevuje takovou řemeslnou preciznost, ale jeho vedení herců je velmi, velmi zajímavé. Tak zajímavé, že jsem do značné míry zapomněl na nezajímavou ústřední zápletku (o ty zahrady vlastně nakonec skoro nejde).

Takže, znovu opakuji: Tento film není zábavný a nedozvíte se z něj mnoho o tom, jak vznikaly zahrady ve Versailles.. Ale uvidíte v něm tři skvělé herecké koncerty, plné emocí, intimity a netriviálních rozhodnutí.

Hodnocení: 80%