Recenze: Padesát odstínů šedi - sexy fenomén vstupuje do kin!

Nejen, že ji připraví o panenství, ale odhalí jí své tajemství, spočívající v tom, že je sadista, což je pro něj jediná přípustná forma intimního vztahu.

Asi vás nepřekvapí, že jsem superúspěšnou knižní předlohu E.L. Jamesové nečetl, tudíž se nijak nemohu vyjadřovat k tomu, jestli film je věrnou adaptací knihy. Ale ledacos dává tušit, že tomu tak je.

Bohužel.

Rozhodně nejsem nějaký mravokárce a odpůrce erotických filmů. Nepohrdnu občasným tvrdším pornem, nepohrdnu občasným lehčím BDSM a neměl bych vůbec nic proti tomu, kdyby se v kinech (po mnoha letech) zase objevil profesionálně natočený erotický film, který je nápaditý a jsou v něm zajímaví hrdinové, kteří se chovají eroticky, aniž by bylo potřeba ukazovat dlouhé detaily jejich pohlavních orgánů.

Také bych rozhodně neměl nic proti filmu, který by ukazoval, jak je mladé nevinné děvče uvrženo do víru BDSM vášně, ať už by to BDSM bylo na plátně explicitně vidět, nebo ne.

Padesát odstínů šedi bohužel není ani jedno z toho a je to - obávám se (i když to nemohu vědět jistě) - vina E.L. Jamesové, která napsala strašlivou hovadinu.

Zamýšlený efekt filmu měl být pravděpodobně následující:

- Ana je ztělesněná nevinnost a naivita, a je zcela uhranuta Christianem.
- Christian je protřelý sadista - profesionál, který je uhranut Aninou naivitou a chce ji zcela ovládnout (a prznit tak, aby jí to dělalo potěšení).
- I když toto Ana ví, nemá masochistické sklony a mnohem radši by měla "normální vztah s randěním", je Christianem tak fascinována, že s ním ty praktiky začne provádět a začne se jí to líbit.
- Christian, který si kvůli různým problémům z mládí vždy zachovával chladný odstup a totální kontrolu, začíná podléhat a dělat věci, které vypadají jako "normální chození" - čehož se děsí.

Takhle by to asi celé mělo fungovat. Ale nefunguje.

Začněme od toho, že casting není příliš vydařený. Christian vypadá jako hodně mladý David Hasselhoff a postrádá uhrančivost. Naopak Ana vypadá jako 25letá pornoherečka, která se snaží hrát 18letou nevinnou školačku. Tedy, ne že by Johnsonová vypadala jako pornoherečka, ale působí jako dospělá herečka, hrající nesmělou holčičku. Ne jako nesmělá holčička.

Všechna "omáčka" kolem hlavní zápletky je příjemně zredukována. K první schůzce protagonistů dojde už po pár minutách filmu, všechny ostatní postavy se ve filmu sotva mihnou, zkratky používané k tomu, abychom pochopili, že Christian je filthy rich bastard, většinou fungují. Na jeho opulentní nemovitosti se hezky kouká, na soundtracku znějí populární šlágry a Elfmanovy instrumentálky, vše je decentně eroticky nasvíceno... Profesionalita tvůrců je zřejmá.

Co je to ale platné, když to to hlavní - tj. vztah hlavních hrdinů - je tak neuvěřitelně zprdele (to je eufemismus, anál ve filmu není).

Ana, přestože je pohledná (užijeme si dosti jejích frontalů), mi přišla jako tak strašlivá kráva, že se odvážím tvrdit, že bych se s ní pravděpodobně ani nechtěl vyspat. Většinu filmu jen kouká s vykulenýma očima a pootevřenou pusou, je zcela pasivní a čeká, až se jí Christian někde něčím dotkne, aby mohla začít vzdychat. Když ke konci filmu začne projevovat mírné náznaky odhodlaného vzdoru, působí tato změna zcela neústrojně a nevysvětlitelně. Obávám se, že je ještě nesnesitelnější, než Bella v Twilightu a jsem si plně vědom vážnosti takového tvrzení.

Není vůbec uvěřitelné, že by Christian (který předtím dělal mnohem brutálnější fyzické i psychické věci nejméně 15 jiným ženám) byl tak paf zrovna z téhle vařené nudle a dovolil jí, aby mu odmlouvala. Když říká Christian věci jako "I don't make love. I fuck. Hard.", tak to má jistý roztomilý stylový půvab (viz například Velmi nebezpečné známosti), ale když je o chvíli později zničen z toho, že s ním ta slepice (kterých může mít okamžitě deset dalších) nechce strávit večer, veškerý půvab je pryč.

Překvapivě nefungující jsou i erotické scény (kterých je ve filmu asi 15 - 20 minut). Přestože oba herci jsou pohlední a režisérka Sam Taylor Johnsonová je dokáže správně naaranžovat a nasvítit, většina kouzla mizí ve chvíli, kdy začnou při tom souložení hrát, nebo dokonce mluvit.

BDSM je především o tom, že si spolu ti dva lidé (nebo více) na něco hrají. Je to divadlo a doprovodná bolest jim přináší slast nejen proto, že to bolí, ale také proto, že přitom prožívají své role. V tomto filmu se při erotických hrátkách pořád znovu a znovu děje to, že se jeden z hrdinů ironicky zahihňá nebo jiným způsobem zcela vypadne na pár vteřin z role. To sice bylo občas vtipné, ale v mých očích to zcela ničilo jakékoliv erotické kouzlo, které případně ve scéně bylo.

A vše je hrozně uspěchané. Začne nějaká slibně vypadající předehra, ale po 30 sekundách najednou střih a naši hrdinové jsou někde jinde a přivazují se k něčemu jinému. Jako kdyby se nám tvůrci snažili předvést v co nejkratším čase co největší katalog BDSM praktik a nástrojů. Pokud tohle někoho vzrušuje, musí mít hrozně omezenou představivost.

"Padesát odstínů šedi" (kniha) by mě pravděpodobně uráželo. Filmových Padesát odstínů šedi mě především nudilo. Občas jsem se zasmál (někdy na správných místech, někdy na špatných), občas jsem se trošičku vzrušil, ale především jsem se nudil. Rozhodně to není tak špatný film, aby se na něj vyplatilo kvůli tomu chodit. A asi vás nepřekvapí, že jde o první díl trilogie, takže film skončí, aniž by se děj stačil pořádně rozjet, natož někam vygradovat. Mám velké nutkání další dva filmy zcela ignorovat.

Když se po dvou hodinách v sále rozsvítilo, cítil jsem především pýchu, že můj reálný intimní život je mnohem zajímavější, než precizně vysoustružená hollywoodská podívaná.

Hodnocení: 40%