Hoteliér
- Dokumentární
Pavel Landovský po neúspěšných pokusech o přijetí na DAMU začínal jako elév v mimopražských souborech. Opakovaně se pokoušel o přijetí na DAMU. Neuspěl. Jak sám ironicky říkal: "Pro nedostatek talentu, inteligence, a fantazie". Na radu Vlasty Fabianové odešel přímo k divadlu. V roce 1966 se stal členem Činoherního klubu.
Od druhé poloviny 60. let byl jedním z nejpopulárnějších českých filmových herců. V 70. letech byl pronásledován pro své politické názory a v roce 1980 byl donucen emigrovat do Rakouska, kde působil v divadle a příležitostně i ve filmu.
Po roce 1990 se opět objevuje i v českých filmech. Je autorem několika divadelních a rozhlasových her, z nich nejznámější je Hodinový hoteliér.
Před filmovou kameru jej poprvé přivedl František Vláčil v Markétě Lazarové (1967). Mezi jeho nejznámější filmy patří Svatba jako řemen (1967), Já truchlivý Bůh (1969), Utrpení mladého Boháčka (1969), Černí baroni (1992), či Nejasná zpráva o konci světa (1997). Naposledy se objevil po boku Zdeňka Svěráka ve snímku Vrátné láhve (2007) a v jediném filmu Václava Havla Odcházení (2011).
Landovského Hodinové hoteliéra převedl loni na plátna kin Josef Abrhám mladší. V autentickém improvizačním dokumentu se sešla většina kamarádů a přátel z Činoherního klubu, aby "Lanďáka" vyburcovali k poslední velké životní roli. V osobě Pavla Landovského totiž odešel velký člověk, který nerozlišoval mezi herectvím a životem.
