67%
Prometheus
- Akční
- Dobrodružný
- +3
HR Giger, jeho znepokojivý umělecký svět, kde lidskost koexistuje s chladným světem strojů a zbraní, se do paměti filmových fanoušků jednou provždy zapsal stvořením děsivé vesmírné kreatury Vetřelce (1979). Giger musel být při práci perfekcionista, čehož jsem si během prvního zhlédnutí samozřejmě jako vystrašený kluk nevšiml.
Stroboskopická světla, unikající pára, ponurá atmosféra a vetřelec ukrytý kdesi v chodbách vesmírné lodi. Teď si ten záběr, kdy otevře tlamu, vyjedou jedny zuby, druhé zuby... dokážu patřičně vychutnat. Docením práci výtvarníka a trikařů, kteří za ni dostali v roce 1980 Oscara.
Giger vzešel z výtvarného surrealismu. Silně jej ovliv
nilo osobní setkání se Salvadorem Dalím a antimilitarismus. Oproti Španělovi, který si voskoval vousy, nosil hůlku, navrhoval nábytek ve tvaru rudých rtů, si šel Švýcar svou cestou. Kvalita a trpělivost švýcarských hodinářů, chirurgů se hodí zmínit i v případě jeho úsilí, jakkoli bizarně to může působit. Obrazové knihy Necronomicon, která vzniká kvůli ventilaci umělcových nočních můr, si všimne režisér Ridley Scott. Nyní již kultovní spolupráce na vzniku Vetřelce může začít.
Vetřelce bychom mohli označit za Gigerovo dítě, takzvaného biomechanoida, jakéhosi potomka atomových válek a lidského běsnění. Tělem mu proudí kyselina, pro film byl zhotoven z elektroinstalačního materiálu a latexu. Giger v roce 2005 představil své dílo i v Praze. Jeho výstavu provázely štvavé hlasy z řad mravokárců, především kvůli znázorňovanému pohlavnímu aktu mezi mechanoidy na Gigerově dílech.
Je jednodušší a pohodlnější zakázat něco, co - pravda, v trochu jiné podobě - velmi dobře známe. Neměli bychom si ale spíš z Gigerova odkazu vzít tu temnou postapokalyptickou vizi světa po atomové válce? Pro leckoho mají Gigerova díla vysokou estetickou hodnotu, naplnění této "vize" si ale - doufejme - nikdo nepřeje.
