Oficiální text festivalu: Nezávislá lesbická komedie vypráví o rusovlasé dispečerce Karen, která se na ospalém pennsylvánském venkově snaží setkat se svým dávno ztraceným otcem. Pomáhá jí nejlepší kamarádka, butch motorkářka Maegan, která se živí jako opravářka ledniček, neurotická nevlastní sestra závislá na hazardních hrách, otcův zevlující „podnájemník“ a asociální, nově objevený bratříček Ray. Zatímco se městečko chystá na bujaré oslavy 4. července, postavy se ocitnou uprostřed ohňostrojů absurdních situací a nečekaných střetů. Maegan zjišťuje, že spíš než lednička potřebuje opravu vztah s její dlouholetou přítelkyní. Věčně šikanovaný Ray se bezvýsledně pokouší okouzlit dceru majitele místního konzumu, k čemuž používá stále vynalézavější prostředky. A především Karen poznává, že její rodina má k ideálnímu obrazu opravdu velice daleko. Film scenáristky a režisérky Erin Greenwell měl premiéru na letošním festivalu Sundance a byl oceněn diváckou cenou na LGBT festivalu NewFest.
Oficiální text festivalu: Je vůbec možné po léta udržovat zjevně nemožný vztah? Dánská otevřeně homosexuální filmová hvězda Thure Lindhart ve své první zaoceánské hlavní roli hraje filmaře Erika, který je tak trochu neurotický fracek a tak trochu idealistický snílek a nedávno se usadil v New Yorku. Kromě toužebně očekávané inspirace ho ve městě, které opravdu nikdy nespí, čeká osudový vztah s právníkem Paulem, pro něhož je nepřiznání si své orientace tím menším z jeho problémů. Ira Sachs s lehkostí vypráví, jak Erikovi plynou roky v sestupné spirále vášně, bolestivé odpovědnosti a urputné snaze, aby nakonec úplně neztratil alespoň sám sebe. Nezávislé, až naturalistické (melo)drama o závislosti na lásce, kterou dlouhých a bouřlivých devět let ničí závislosti mnohem prozaičtejší, mělo světovou premiéru letos v hlavní soutěži festivalu Sundance a hned poté si z Berlinale odneslo cenu Teddy pro nejlepší hraný queer film.
Oficiální text festivalu: Začalo to sladce a nevinně, když barman Ilir odnesl pod obraz zpitého Paola nahoru po schodech až do své postele, aby se tam do rána prospal z alkoholového bezvědomí. Tak se potkal živelný potomek albánských imigrantů a hudebník, který vyznává filozofii carpe diem, s mladinkým, lehce neurotickým blonďákem, který žije u své přítelkyně, po nocích doprovází na piano němé filmy a všechny své sexuální fantazie teprve začíná, avšak o to intenzivněji, realizovat. Uprostřed jednoho takového experimentu však Ilir zmizí v zdánlivém nenávratnu, a když ho zoufalý Paolo nakonec objeví, už nikdy nic nebude jako dřív. Vášeň, konflikty, touhy i drsná realita nekompromisně vpadávají do idyly fatální zamilovanosti v debutu Davida Lamberta, který každou scénu koření svěžími režijními nápady a precizně střídá humor s exaltovaným dramatem a překvapivými zvraty. Na dřeň jdoucí intimita v kombinaci s nevulgární totální otevřeností příběhu jedné lásky přinesly filmu uvedení na Týdnu kritiky v Cannes.
Oficiální text festivalu: „Zenne“ je označení pro mužské břišní tanečníky, které konzervativní turecká společnost toleruje jen se špatně skrývaným sebezapřením. Zennem, a přes den také věštkyní, je Can, který však má podporu své matky a sestry. Jeho kamarád Ahmet už takové štěstí nemá a kvůli rodině musí svou orientaci úzkostlivě tajit. Pak potká válkou traumatizovaného německého fotografa Daniela, který teprve začíná objevovat kulturu Blízkého východu. Průlomový a cenami ověnčený snímek inspirovala skutečná událost – tragická smrt Ahmeta Yildiza, který byl za svou homosexualitu zavražděn vlastním otcem v roce 2008, ve věku dvaceti šesti let. Obrazově a hudebně vytříbený debut Canera Alpera ale není prvoplánově lidskoprávní obžalobou; místo toho nabízí sebeironický portrét outsiderů, kteří řeší problémy s rodinou, machismem a povinností vojenské služby, jíž je třeba se vyhnout – i za cenu obohacení obří pornografické sbírky posudkové komise, která pro zproštění vojenské povinnosti požaduje „dokumentaci“ sexuálních aktivit uchazečů.