Oficiální text festivalu: „Bylo mi sedmnáct, když jsem Eliho poprvé viděl. Z dálky. Někoho, kdo si troufal být víc než jenom kluk nebo jenom holka.“ Tak potkal režisér Ester Martin Bergsmark spisovatele a zároveň hlavní objekt filmu Eliho Levéna. Během společných hovorů ve vaně se ze spříznění duší rodí magický sen o nové formě filmu, o chápání identity v androgynním těle, o dětství a dospívání. Autenticky nový a radikální přístup svébytně dokumentárním stylem přetváří jejich fantazii v zhmotněné obrazy, hledá v extravagantních kostýmech, krásou dýchající přírodě, bolavé minulosti a uměleckém sebevyjádření možnost, jak přežít na pomezí reality a fikce. Obrazem, experimentátorstvím a intimitou strhující snímek okouzluje diváky i festivalové poroty na svém světovém tažení již od okamžiku svého trojitého vítězství na Mezinárodním festivalu v Göteborgu (nejlepší kamera, zvláštní cena poroty, divácká cena). Eli a Ester Martin na Mezipatra osobně zavítají z Berlína, kde spolu připravují další projekt.
Oficiální text festivalu: Rybářka Rosa žije se svou přítelkyní, architektkou Karen, v bungalovu na pohlednicově malebném břehu jezerní rezervace. Jejich představy o životě se velice liší. Rosu zajímají potrhané sítě, ukradení lososi a nepoučitelní sportovní rybáři, zatímco Karen dbá především o své bankovní konto a lukrativní stavební kontrakty. Když se u jezera objeví pár atraktivních studentek, začnou se mezi čtveřicí žen vyvíjet vztahy, jež odhalí rozdíly v jejich pohledu na svět, lásku a sex. Čas pozdního léta tráví společným pitím, kouřením trávy a flirtováním, které se ale všem zúčastněným začíná vymykat z rukou. Zpočátku idylické, frivolní letní kamarádství se ukáže být osudovým zlomem pro společnou budoucnost Rosy a Karen. Třetí celovečerní film scenáristy a režiséra Zoltana Paula vyniká díky neotřelosti ženských hrdinek, jejich hereckým ztvárněním a vizuálně působivou kamerou, která umocňuje zneklidňující dojem, že nic nemusí být ve skutečnosti tak, jak se na první pohled zdálo.
Oficiální text festivalu: Imaginární lásky okouzlily filmový svět včetně českých diváků (uvedení do distribuce odstartovalo na závěrečné noci Mezipater 2010) a pro Xaviera Dolana byly mezi-projektem v několikaleté přípravě jeho velkolepého opusu Laurence Anyways oceněného speciální Palmou, jako nejlepší queer snímek letošního festivalu v Cannes. Titulního hrdinu Laurence, v podání francouzského herce Melvila Poupauda, sledujeme deset let v průběhu absolutní osobní "revoluce“ - konečně chce začít žít jako žena, kterou se vždy cítil být. A tuto zásadní životní změnu chce prožít se svou partnerkou a životní láskou Fred (Suzanne Clément za ztvárnění zamilované ženy zmítající se v poryvech nepředstavitelné situace získala cenu pro nejlepší herečku v canneské sekci Un Certain Regard). Ve zpomalených záběrech, dialogicky vyšperkovaných, emocionálně přepjatých scénách, nádherných barvách a kompozicích a za doprovodu toho hudebně nejlepšího z "devadesátek" se odvíjí totální příběh o lásce.