Záblesky chladné neděle Ivana Pokorného jsou hrdý nezávislý český film

Sedíme v malebném baru se vznešeným názvem Hemingway kousek od Karlova mostu. Police tu lemují knihy a dobré ročníky. Běžně je bar útočištěm nadšenců do whisky a koktejlů. Tentokrát se však zadní salónek stává diskusním fórem. „Život je o plnění si snů“, vysvětluje mi produkční legendární skotské Glenfiddich. Značka se rozhodla v rámci svého projektu „Glenfiddich představuje muže, kteří si umí plnit své sny“ podpořit celovečerní novinku režiséra Ivana Pokorného Záblesky chladné neděle (2012).

Ve vzduchu panuje mírná nervozita. Zatímco se čeká na režiséra Pokorného, nepřehlédnutelného herce Roberta Jaškówa a hudebníka Jiřího Hájka, který k film složil soundtrack, žije to v baru díky pohotovému personálu téměř jako na place natáčeného filmu. Sloužit filmařům, to se nepoštěstí každý den.

Tématem je sen, což je téma více než vhodné – pro řadu lidí je to téma životní. „Rozhodně nemám dosněno, ale určitě lze natočení filmu považovat za jeden ze splněných snů. Nebo přáni, chcete-li. Sen je na mě trochu příliš silné označení. Na tom příběhu jsem pracoval řadu let a trvalo dlouho, než se ho povedlo dostat na plátna kin,“ říká pohodově vyhlížející Pokorný, jemuž ani letitá praxe u filmu nedokázala ubrat na upřímném nadšení. „Je to vlastně ještě mnohem delší příběh,“ dodává Jašków. „Když za mnou Ivan s filmem přišel, došlo mi, že už jsem o něm slyšel. Zapátral jsem v emailu v letech 1995/1996 a našel jsem tam zprávu od Ivana: „Robísku, rád bych natočil takovej filmeček a obsadil tě do role mladýho kluka Martina.“ Pak to nějak usnulo a loni mně od něj přišlo, že by si ho chtěl konečně natočit a že by mě chtěl pro roli Adama, toho pána. Z téhle časové rezervy, kdy jsem dorostl do úplně jiné role, je patrné, že film opravdu vznikal dlouho a já doufám, že jsme tenhle sen Ivanovi pomohli úspěšně dotáhnout do konce."

Hudební skladatel Jiří Hájek k plnění snů dodává: „Začít si žít svůj sen vždycky chvíli trvá. Než jsem se dostal k hudbě a ke skladatelství, byl jsem v úplně jiné profesi. Léta jsem snil o rokenrollu a pak jsem slyšel nějakou klasiku a všechno se zbouralo. Jeden sen úplně zmizel a nahradil ho jiný. A jsem za to rád, protože práce na podobném druhu napínavého filmu, v němž si nikdy nemůžete být jistí tím, co se stane, to je něco naprosto jedinečného.

„ Tenhle film je jednoznačně moje vyvrcholení. Já tenhle film s sebou táhnu už rok a půl a to nemluvím o tom, jak dlouho jsem o tom filmu uvažoval,“ ohlíží se Pokorný za natáčením, zatímco se společně s ostatními začíná věnovat koštování whisky, která se k večeru v podobném místu neodmyslitelně váže.

Poté chvíli odhodlá k upřímnosti, jakou od českých filmařů zpravidla nevídáme.„Já jsem si řekl, že si udělám film, do kterýho mi nikdo nebude kecat. Záblesky chladné neděle jsou díky tomu v pravdě nezávislý film. Ne, že bychom neměli možnost mít nějaké to větší finanční zázemí. Televize Nova mi kupříkladu koprodukci nabízela, ale s tím, že mi vymění obsazení a doplní mi svých pět oblíbenců, s nimiž točí všechno možné. A to mi nevyhovovalo, takže jsem koprodukci odmítl. Na jedné straně to samozřejmě v mnohém limituje, ale zase ta tvůrčí svoboda. To je prostě úžasná věc!

„Fáze obsazování je pro mě bolestivá a dlouhá fáze,“ vysvětluje Ivan Pokorný svůj vztah k vybírání tváří pro své filmy. Záhy ovšem dodává, že to vlastně až tak složité být nemusí, pokud máte s někým opravdu dobrý a letitý vztah. „ Kdysi jsem byl jednoho dne na představení Tří mušketýrů, kde byl člověk, který tam měl nádherný výstup v roli kardinála Richelieu. Hrál ho Robert a já jsem ho poté obsadil do úplně opačné role, člověka obviněného z pedofilie. Od té doby se rádi potkáváme." K samotné profesi Jašków dodává: "Natáčení, to je vždy adrenalin jako svině. Je jedno, co se točí. Adrenalin, detektivka, komedie, na žánru nezáleží. Pokaždé vás to doslova nabije energií. A proto to asi dělám, protože jako šéf kanceláře bych se zbláznil."

Blíží se pozdní hodina a posezení už se změnilo v neformální dialog, točící se okolo všeho i ničeho. Zkrátka tak, jak to u sklenky dobré whisky a na rautu bývá. „ Je ironií, že tohle je první raut, který se k našemu filmu váže. V rámci natáčení jsme si ho dovolit nemohli ,“ komentuje situace Pokorný. A současně neskrývá vzrušení s blížící se premiéry, která se odehraje 8. listopadu letošního roku.Na otázku, co vlastně mohou diváci od Záblesků chladné neděle čekat, se usměje. „ Však se nechte překvapit. O tom ten film je .“