32. týden-kinopremiéry: Nový Bourne, upovídaný Cronenberg, okouzlující Hushpuppy a Labuda v Chorvatsku
Cosmopolis (2012), novinku svérázného Davida Cronenberga, mohli shlédnout již návštěvníci festivalu v Karlových Varech. Spolu s publicisty se diváci rozdělili na dva tábory: těch, co Cronenberga a jeho nové poselství adorují, a těch druhých, kteří si o něm myslí, že se snaží ohromit rádoby pseudointelektuálštinou. Snímek si bere na paškál svět bohatých a mocných, což je jistě žhavé téma současnosti, kdy si všichni půjčují a vyhýbají se zodpovědnosti.
V Cosmopolis hraje slavný "upír" Robert Pattinson a není to vůbec špatná volba. Otázkou ovšem zůstává, co si z filmu, který se z valné části odehrává v limuzíně newyorského boháče, vzít. Navíc je to neskutečně upovídaná podívaná. Dílem jde o vyprázdněná slova pro slova, co se ohánění filosofií. Fanoušci Pattinsona a konspiračních teorií mají jasno, pravdou ovšem je, že režisér Cronenbergova formátu má na víc. A nutně nemusí jít o to, aby se podbízel divákovi. Snímku dáváme 50%, recenze si můžete přečíst zde.
A je tu agent Bourne. Nyní s tváří Jeremyho Rennera, který si v Bourneově odkazu (2012) vyměnil roli (a identitu) s Mattem Damonem. Snímek jsme neměli možnost vidět, série každopádně s Damonovou neúčastí poněkud ztrácí. Navíc je otázkou, kam až se dá tenhle fenomén natáhnout. V "Odkazu" jsou všechny akční propriety, svůdné ženy nevyjímaje (Rachel Weisz). Z novinky Tonyho Gilroye se tak pohříchu stává poněkud tuctová akční podívaná. Recenze najdete zde.
Nejpříjemnějším překvapením týdne se stává film Divoká stvoření jižních krajin (2012), tak trochu festivalový kousek, který nezavírá oči před "třetím světem". Příběh malé Hushpuppy, s níž se život nemazlí, je dílem dramatický, poetický a snový. Debutant Benh Zeitlin snímkem zaujal na festivalu Sundance a bývá srovnáván s Terrencem Malickem. Na "začátečníka" velmi dobrá reklama! Filmu dáváme 85%, recenze si můžete přečíst zde.
Tak Fajn (2012) chtělo by se ironicky zvolat při uvedení stejnojmenné slovenské novinky. Ta připomíná homevideo z Chorvatska a čím dál častěji nám naznačuje, že do kina se v dnešní době dostane téměř cokoli. Po Posledním výkřiku (2012) další naprosto zbytečný snímek. Režisér Pavol Janík si může připsat debut a syn Mariána Labudy hlavní roli. My rozumnější si ale radši zaletíme k tomu moři. Recenze snímku najdete zde.