23. týden-kinopremiéry: Scottova Promethea doprovází Bajkonur, Nedotknutelní a Příběh z periferie
Prometheus (2012), nejnovější film Ridleyho Scotta, od začátku mlžil co se scénáře týče. Chutné jednohubky pro všechny fanoušky Vetřelce (1979) a Blade Runnera (1982) servírovali PR experti v pečlivě odměřených porcích, spíš porcičkách. Nyní zde máme výpravné veledílo, jehož největší slabinou je právě scénář. Kulisy a modely lodi Prometheus potěší všechny nadšence filmových triků, kteří ani v dnešní době nesázejí na počítačové nuly a jedničky.
Velmi dobré je i herecké obsazení. Nesmějí tu tedy chybět momentálně obletované hvězdy Michael Fassbender, Noomi Rapace, Charlize Theron nebo Guy Pearce. Herci se museli sžít s fyzickými kulisami a prostředím, což nakopne víc než akční pantomima před zeleným klíčovacím pozadím.
Onen Prometheus v názvu, odkazující k důležité postavě řeckých bájí, ovšem trochu mate. Dílo nemá podobně filosofický přesah jako třeba 2001: Vesmírná Odysea (1968) Stanleyho Kubricka. Snímku Prometheus dáváme 85%. Recenze si můžete přečíst zde. Troufám si tvrdit, že kdyby tvůrci a lidé od propagace neslibovali událost sezóny, mohlo hodnocení dopadnout o poznání lépe.
Tvůrci komediálního dramatu Nedotknutelní (2011) na to šli od lesa, vlastně od kolečkového křesla. Příběh bohatého muže, který je upoután na invalidní vozík a musí se spolehnout na pomoc černošského mladíka, budí emoce. François Cluzet jako kdyby z oka vypadl Dustinu Hoffmanovi ze snímku Absolvent (1967). V USA ovšem snímek v masivnějším měřítku uveden nebyl, přesto už stihl ve světě vydělat přes 300 milionů dolarů. A to je na komorní drama nečekaný triumf.
Tak trochu to i dává návod těm, kteří nevědí na co filmové diváky 21. století do kin přitáhnout. Ano, je to poněkud vykalkulované, natočil to „sám život“, ale nebudete se u toho cítit trapně, nýbrž lidsky. A k tomu se i od srdce zasmějete. Nedotknutelným dáváme 85%, recenze snímku najdete zde.
Bajkonur je legendární kazašská raketová základna, odkud prvně vzlétl kosmonaut Gagarin. Hrdina koprodukčního snímku chová ke Gagarinovi neskrývané sympatie. Ještě větší ovšem má ke krásné francouzské kosmonautce, která shodou okolností (nebo řízením osudu?) do místa jeho bydliště spadne z nebe. A pohádková romance může začít.
Romantická komedie Bajkonur (2011) by se mohla líbit těm, co sní za bílého dne a zamilovali si kupříkladu Nauku o snech (2006). Jde zkrátka o příjemné rozptýlení, které vám navíc přiblíží krajinu a zvyky svérázného národu Kazachů.
Vzpomínáte ještě jak na podzim roku 2010 uvedla skupinka recesistů snímek Babička aneb Jak to bylo doopravdy (2009)? Je to tak, i mezi premiérami se najdou filmy, které ve všech směrech vybočují, a občas i pobaví.
Podobně je to i aktuálně s Příběhem z periferie (2012). Spletenec mezilidských vztahů na pozadí moravského metalu a motocyklových závodů se ovšem bere setsakra vážně. A filmové řemeslo aby jeden pohledal. Recenze Příběhu z periferie si můžete přečíst zde.