Soukromý vesmír Heleny Třeštíkové aneb Česká rodina 1974-2011

Marcela (2006) trhala divácké rekordy, za Reného (2008) dostala Evropskou filmovou cenu, za Katku (2009) Českého lva... Vypjaté osudy lidí v tíživé životní a sociální situaci. Soukromý vesmír je ale jiný. A nejen svým názvem. "Natáčet poklidně plynoucí všední život bylo vždycky mým filmařským snem," říká Helena Třeštíková, "už i proto, že je to mnohonásobně obtížnější a tím i lákavější než život plný zvratů."

Na počátku vyprávění stojí mladí manželé a porod jejich prvního potomka. Zatímco maminka upřímně přiznává, že se jí víc líbí jiná miminka než to vlastní, tatínek začíná psát deník. Stručně, věcně, vtipně a k němu lepí dobové propriety - od rodinných vzkazů na lednici přes lístky do kina až po stokorunu s Gottwaldem jako poslední výkřik komunismu. Žijí s babičkou a prababičkou, hledají vlastní bydlení, stěhují se do studených cimer bez koupelny kdesi na severu, čekají druhé dítě, kupují si wartburga, čekají třetí dítě, kupují si novějšího wartburga... A do toho novoroční projevy Gustáva Husáka, Václava Havla, Václava Klause, konstantně přítomný, vždy vzhledově i technicky dokonalý Karel Gott a televize "jako nejrozšířenější náboženství na světě". Během 83 minut vám před očima doslova letí několik lidských životů se všemi chybami, pochybnostmi, nedostatky, výčitkami, ale i nejobyčejnějšími radostmi.

A když se z Honzy stává stále hůř zvladatelný rebel, pozice za kamerou se ujímá režisérčin syn Tomáš Třeštík, který má ke svému vrstevníkovi přece jen blíž. Může mít lidský život happy end? Případně co to je?

"Byla jsem dojatá a mile překvapená," říká maminka a dnes už i babička Jana Kettnerová o filmu, který do českých kin dorazí 26. ledna 2012. "Později jsem o filmu přemýšlela, hovořili jsme spolu v rodině, něco málo nám tam chybělo, Helenka to tam určitou stručnou poznámkou pak dodala," říká žena, která na samém začátku s natáčením váhala, ale dnes svého souhlasu nelituje.