Nic proti ničemu - podle Ocha nejlepší český film roku!

Petr Marek (* 5. 2. 1974, Prostějov) patří k nejzajímavějším postavám současného českého filmu. Za svůj iniciační moment považuje komedii Zvíře s Jeanem-Paulem Belmondem v hlavní roli, kterou viděl v šesti letech. Byl fascinován jak filmem samotným, tak filmařským prostředím, ve kterém se komedie odehrávala natolik, že začal natáčet filmy vlastní. „Od nějakých osmi let jsem točil, většinou dokumentární záběry z chat a domácích pobytů, což mi zůstalo vlastní i ve většině pozdějších filmů," vzpomíná Marek. "Dokumentární část mi vždycky nějak dominuje i ve filmech hraných a vítězí nad nějakou žánrovostí,“ říká a jedním dechem k tomu dodává, že má rád, "když je film portrétem situace a atmosféry".

Za další osudový film Petr Marek považuje Faunovo velmi pozdní odpoledne režisérky Chytilové, které viděl ve čtrnácti letech. „Získal jsem pocit, že může existovat filmové umění a začal dělat řadu věcí jinak,“ vzpomíná. Na jedné straně točil (převážně s Jiřím J. K. Nebeským pod hlavičkou Unarfilmu) ceněné experimentální filmy, které se dostaly do sbírek Národního filmového archivu, na straně druhé několikrát marně usiloval o přijetí na pražskou FAMU. Nakonec vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a u filmu se prosadil především jako hudebník díky uskupení  Midi Lidi (Český lev za Protektora, Cena české filmové kritiky za Český mír), které sází na elektronickou hudbu. Momentálně přednáší na FAMU, aktivně se věnuje hudbě a kromě dalších aktivit i dál točí filmy. Nic proti ničemu je po filmech Láska shora (2002) a Nebýt dnešní (2005) jeho třetí celovečerní snímek určený pro kina.

Expozice filmu ze všeho nejvíc evokuje lacinou vyvražďovačku. Na víceméně opuštěném místě se schází skupina lidí, která se prakticky nezná. Každý je jiný, každý sleduje jiný zájem, navíc řada z nich skrývá tajemství, která teprve postupně vyplouvají na povrch. V tom okamžiku se ale snímek žánrově posouvá od laciného hororu k filmové reality show, aby se ještě několikrát žánrově proměnil (psychologické drama, černá komedie...). Jak dlouho dokáží hrát svou hru? Kdo se první odhalí? Co to udělá s komunitou? A hlavně – jak to skončí? Groteskně? Hořce? Tragicky?

Jisté je jen jedno, že balení bude hodně syrové, atmosféra autentická, zkrátka a dobře forma hodně ovlivněná manifestem Dogma 95.