Čertova nevěsta odkrývá svoje největší kouzla

Radostný! A to hned ze dvou důvodů. Jednak jsme s mou přítelkyní Janou „stihli“ pár hodin před první filmovou klapkou přivést na svět syna Davida a jednak jsem mohl být zase po třech letech součástí tvůrčího týmu režiséra Trošky. Navíc první natáčecí dny jsme točili na místech, kde jsme se Zdeňkem Troškou kdysi natáčeli obrazové podklady Dvořákovy opery Rusalka pro Státní operu v Praze, takže jsem prostředí znal a cítil jsem se skoro jako ryba ve vodě. Jižní Čechy jsou malebně kouzelné a fotogenické.

Atmosféra ve štábu byla taková, až jsem měl pocit, že nic není nemožné a všude se s kamerou dostaneme. Například na zřícenině Choustník, kde byl „plac“ vzdálen ve špatně přístupném terénu několik set metrů od příjezdové cesty, nám pomohli kamerový jeřáb po částech přesouvat i někteří členové štábu, kteří tak činili (a nebylo to jen jednou) nad rámec svých povinností.

Tam bylo hlavně nepříjemné, že nafukovací člun, v němž jsme měli kameru, pořád plul a pořád se otáčel, což je bohužel přirozené. Snažili jsme se hon sice stabilizovat pomocí dalšího kotvícího plavidla, ale i tak byl stále v pohybu. Mírně se nám tak měnila kompozice obrazu i ostrost, takže se muselo častěji opakovat. O bezpečnost kamery se staral grip pod vedením Otty Kobyláka a kaskadéři, vedení Luďkem Jelenem. Kdyby tyhle dva měli na Titanicu, smutné dějiny kolosu by vypadaly určitě jinak.

Vím, že režisér Zdeněk Troška ctí tradici českých filmových pohádek, proto jsem se v ní snažil pokračovat. Hlavní hrdiny jsem se snažil obléknout v duchu rokoka, vedle reálných postav se ale ve filmu objevují i čerti, víly, čarodějnice, vodník a Luciper. Tam jsem se nechal inspirovat jejich představiteli. Když máte fantazii a dobrou literární předlohu, všechno jde snadno.

Okolo tří set.

Celá pohádka je laděna do historického období rokoka. Mým záměrem tedy bylo udržet dobovou autenticitu i v účesech a líčení. Na začátku ještě postavy lehce poukazují na

doznívající barokní dobu, aby pak po časovém skoku osmnácti let plynule přešly do stylu tzv. nízkého rokoka. Příkladem je velkolepá plesová scéna. Výtvarně evokují jednotlivé scény plátna rokokových malířů Bouchera a Fragonarda.

U dvojrole čerta/myslivce základní požadavek zněl, aby přeličování netrvalo přehnaně dlouho. Na jedné straně jsme chtěli tomuto požadavku vyhovět, na straně druhé neslevit z kvality, snad se nám to povedlo. Samotné líčení Karla Zimy do role čerta trvalo téměř dvě hodiny, postava myslivce asi 90 minut. Naším největším nepřítelem byla během natáčení letní horka. Chlupatý čert a sluneční paprsky, to byla vražedná kombinace. Někdy se muselo čekat, až rozpálenou pleť ochladíme ve stínu větrákem a zastavíme prýštící potůčky potu.

První dny byl Karel při líčení dost netrpělivý, ale postupně se s věčně hnědou tváří a špinavým tělem sžíval a na zubní protézu, kterou měl jako čert neustále v puse, se upřímně těšil.

František Němec coby Luciper byl velmi trpělivý. I když jeho maska nebyla tak náročná, strávil na maskérském křesle 45 minut. Skutečně profesionální přístup.

Natáčení v jeskyni pod skalním převisem bylo technicky dost náročné. Místo bylo obtížně přístupné, v první části je paní Andresíková nalíčena jako přívětivá babička kořenářka v jemné šedivé paruce. V druhé části se pak mění v rozcuchanou divokou čarodějnici a po boji se Štěpánem se rozpadá v hromádku popela. Změnu líčení jsme museli opět kvůli fixaci kamery provádět na místě, nebylo možné odjet s herečkou do maskérny. Přeličování nám s kolegyní Libuškou Barlovou trvalo asi 45 minut. Měnil se účes, rozcuchané vlasy tvořily jakési pavučinové hnízdo s vetknutými větvičkami a pleť dostala strašidelné šedivé tóny.

Snímek je doslova nabitý 195 trikovými

záběry, což představuje zhruba dvacet minut filmových triků.

Od zahájení příprav asi rok. Vlastní realizace triků pak asi tři a půl měsíce. Podílelo se na ní celkem čtrnáct kompozitorů a animátorů. Film byl natáčen klasickou filmovou kamerou na negativ 35 mm, ale jeho následné zpracování probíhalo již digitálně.

Největší kus práce jsme asi odvedli na víle Lekníně a jejích družkách. Víly jsou v této pohádce průsvitná bleděmodrá stvoření, která se objevují, vznášejí a v obláčku mlhy zase mizí nad vodní hladinou. Podkladové záběry krajiny byly natáčeny reálně, ale bez herecké akce. Víly samotné byly pak natáčeny podle podrobného trikového scénáře o měsíc později v ateliéru proti černému pozadí. Po digitální úpravě barevnosti, průsvitnosti, záře a dalších typicky „vílích“ vlastností byla tato vrstva spojena s vrstvou mlhy nad hladinou a podkladovým obrazem krajiny do výsledného obrazu.

Přestože měří pouhých 50 centimetrů, je jednou z nejdůležitějších hereckých rolí této pohádky. Na rozdíl od svých živých kolegů je pro ni ale kritika, že hraje nějak dřevěně, pochvalou. Dřevěná totiž opravdu je a dosáhnout dřevěného povrchu a lehce prkenných pohybů bylo při její trikové realizaci jedním z nejtěžších úkolů.Triková podoba svaté Kryšpíny je vytvořena pomocí počítačového 3D modelu a jeho animace. Vychází z reálné dřevěné polychromované sošky, která byla pro tuto pohádku navrženaa vyrobena podle představ Zdeňka Trošky.

Herecké akce princezny Štěpánky

v kostýmu přízraku se natáčely v ateliéru před zeleným pozadím. Natočená reálná postava byla podle předem vytvořených a autory filmu schválených výtvarných návrhů proměněna do téměř nebarevné, průsvitné a rozvlněné podoby v digitální postprodukci. Poté byl stylizovaný „přízrak“ spojen s reálně natočenou krajinou a celý takto vytvořený záběr byl barevně přizpůsoben pohádkové atmosféře noční scény.