Forrest Gump naruby. Tvůrci legendárního filmu odhalují trailer s omlazeným Hanksem

„Nikdy předtím jsme se do něčeho takového nepustili. Podobné scény bývaly v raných němých filmech, než vynalezli střihovou montáž,“ pochlubil se pro Vanity Fair režisér Robert Zemeckis. Raný chráněnec Stevena Spielberga cementoval popkulturní estetiku osmdesátých let svým Návratem do budoucnosti či hybridem Falešná hra s králíkem Rogerem, po oscarovém triumfu Forresta Gumpa a oblíbeném Trosečníkovi se vrhnul na zdokonalení animovaného motion capture herectví ve filmech Polární expres, Beowulf a Vánoční koleda. Za své filmařské poslání chápe „ukazovat lidem takové věci, jaké v realitě neuvidí.“ A v případě Here, který adaptoval s proslulým scenáristou Ericem Rothem (Forrest Gump, Mnichov, Duna) na základě grafické novely Richarda McGuireho, opět dostává svému slovu.

Příběh několika generací sdílejících týž útulný byt oslnil Zemeckise, Rotha i Hankse, kteří se shodli na tom, že tohle bude jejich poslední společný projekt s ambicemi změnit tvar filmového průmyslu. Děj odstartuje veterán druhé světové války Al (Paul Bettany), jenž po návratu zakoupí titulní obydlí a s manželkou Rose (Kelly Reilly) se jim narodí syn Richard, postava později ztvárňovaná Tomem Hanksem. „Někteří muži ve 30. a 40. letech zažili krach na burze a druhou světovou válku, potom najednou žili v utlumených padesátých letech, kde si každý nárokoval komfort. Neměli prostředky k vyjádření svých pocitů. Takže v nich kypěl vztek a násilí,“ vysvětloval dvaasedmdesátiletý Zemeckis, jenž prý s o sedm let starším Rothem „zachytil jejich generaci“.

Richard je v jedné chvíli přibližně stejně starý jako sedmašedesátiletý Hanks, přičemž směs tradičního make-upu a digitálních úprav umožnila postavě s jediným hercem i zestárnout do víc jak osmdesátiletého penzisty. Nebo naopak omládnout, neboť Hanks hraje Richarda i během jeho dospívání v 60. letech – a dle prvních fotek vypadá přesně tak, jako když roku 1980 debutoval v sitcomu Bosom Buddies. Robin Wright bude opět jeho Jenny, neboť do příběhu naskočí během Richardovy puberty jakožto jeho přítelkyně a pozdější manželka Margaret.

Časy se za okny neustále přeuspořádaného a modernizovaného bytu rychle mění a Zemeckis vítá možnost, jak originálně prozkoumat konečnost všech věcí. „Podle mě jde o zajímavý způsob meditace ohledně smrtelnosti. Dotýkáme se univerzálního tématu, že vše jednou pomine.“ Tuto koncepci mu usnadňují „skvělé herecké výkony,“ jimiž Hanks i Wright imitovali vlastní energii, tělesný postoj i vyšší hlasy před čtyřmi či pěti dekádami. Orientaci mezi skokově alternovanými liniemi dál zjednodušují pečlivě zvolené kulisy a motivační střihové přechody – televizor z šedesátek například promění v rádio, jež ve 30. letech stojí na stejném místě. Mezi scénami se přechází postupně, nikoli jediným ostrým střihem, čímž se jednotlivé příběhy překrývají. Zemeckis se přitom snažil v každé scéně vést pozornost publika k tomu aspektu mizanscény, který právě považoval za klíčový.

Neočekávejte, že takto sváděná pozornost ulpí na expresivním a stylizovaném chování postav. „Nechtěli jsme z těch lidí udělat špiony nebo zločince ve vysoce dramatických situacích. Někomu se možná nebude líbit, že zobrazené konflikty nejdou až na dřeň – že jsou hluboce zakořeněné v realitě,“ upozornil Zemeckis na poetiku, která svým způsobem kopíruje realistickou inscenaci československé nové vlny. Richard se ve filmu neztotožňuje s kontrakulturou šedesátek a kvůli tomu to vře v jeho vztahu s Rose, která odmítá přežité normy vázané především na ženy.

Protagonista chce být umělcem, ale plně jej zaneprázdní rodina a výchova dětí. S nástupem nového milénia jej zastihne překvapení, jak rychle společný čas utekl. „Filmem apelujeme, že jednoduše musíme přijmout skutečnost, že všechno se mění. Do potíží se dostaneme tehdy, když vzdorujeme realitě života, a tehdy se připravujeme o nové příležitosti,“ popisuje režisér, jenž svými posledními disneyovkami Čarodějnice a Pinocchio nepřesvědčil.

V Here čas od času odbočíme také k rezidentům, kteří mezi čtyřmi stěnami žili před ústřední rodinou a také po jejím odchodu. Jindy spatříme záblesky daného místa dlouho předtím, než se na něm stavba vůbec vztyčila. I díky těmto experimentům zkušení tvůrci dopředu netušili, jak film bude fungovat. Neúnavný inovátor Zemeckis, jenž vždy uměl vizuálními efekty podpořit pečlivě strukturované vyprávění, nicméně věří v oduševnělý zážitek plný naděje. S neméně komplikovaným Forrestem Gumpem, jehož komplexní příběh ilustroval společenské změny i náturu vedlejších postav, které nevyhnutelně podléhají okolním davovým vlivům, se strefil do černého. Můžeme doufat, že v listopadu po třiceti letech opráší to nejlepší z neotřelého amerického kronikářství. Pomůže mu k tomu také další navrátilec z Forresta, oscarový skladatel Alan Silvestri.

Podívejte se na žebříčky nejlepších herců a hereček podle databáze Kinoboxu.

Zdroj: Vanity Fair