Poledňáková brzy zakřičí: Líbáš jako ďábel!

Už dvakrát pověsila profesi režisérky na hřebík a dvakrát se k ní vrátila. "Film Dva lidi v zoo jsem dokončila 11. listopadu 1989 a když pak přišly všechny ty změny, cítila jsem ohromnou úlevu a řekla si, že už nikdy točit nebudu," vzpomíná Marie Poledňáková, autorka legendárních snímků Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny resp. S tebou mě baví svět. Původně se totiž chtěla věnovat docela jiné profesi, komunistický režim jí to ovšem nedovolil, musela pracovat v továrně a k filmu nakonec zabloudila přes profese asistentek tak trochu náhodou.

Od roku 1990 se šestnáct let věnovala svému nakladatelství, až ji producent Miloslav Šmídmajer umným způsobem přivedl zpátky. Natočila volné pokračování příběhů horolezce Luboše, baletky Anny, nezbedného Vaška a malé Amálky Jak se krotí krokodýli a řekla si, že tenhle konec je už opravdu definitivní.

Jenže potom zavadila "o námět, kterému nešlo odolat" a v rekordně krátkém čase napsala a vlastně i natočila komedii Líbáš jako Bůh. "Bylo to nejúžasnější natáčení mého života," přiznává a vzápětí vysvětluje i proč. "Protože v něm nebyly prakticky žádné děti," směje se, "práce s dospělým hercem je přece jenom mnohem snažší než s dětským."

A příští rok na jaře se k milované látce vrátí. Zavelí totiž k první klapce volného pokračování Líbáš jako ďábel, které se bude točit především okolo vztahu Heleny (Kamila Magálová) a Františka (Oldřich Kaiser). Ona by chtěla žít ve společné domácnosti, on se tomu brání, protože nechce zabít to hezké mezi nimi, až se nakonec ocitnou na exotické dovolené a ve velmi svízelné situaci...

"Vrátí se všichni staří známí," slibuje Poledňáková, tedy i postavy Jiřího Bartošky, Evy Holubové, Romana Vojtka, Marthy Issové, Milana Šteindlera či Arnošta Lustiga. "Jen mě mrzí, že mám tolik výborných herců a všem jim nemůžu dát takový prostor, jaký bych si sama přála," říká režisérka. Tak třeba dojde i na třetí díl.