Původně zamýšlený konec Vetřelce by z Ripleyové udělal nejtragičtější hororovou hrdinku

Kdo už legendární sci-fi horor viděl, určitě si dobře vybavuje jeho závěrečnou desetiminutovku, v níž Ripley pouze s kocourem Jonesym uniká v záchranné kapsli před chystanou detonací. Obchodní loď Nostromo totiž opanoval mimořádně adaptabilní mimozemský organismus, jenž nejprve nakladl vejce do hostitele Kanea (John Hurt) a po drastickém vylíhnutí zlikvidoval celou posádku po vzoru tehdejších maskovaných vrahů ze slasher hororů. Vychytralý xenomorf přeživší hrdinku naposledy zaskočí ještě v únikovém modulu, ale Ripley, oblečená do skafandru, jej vyhostí do nekonečného vesmíru, kde stvůru už nikdo neuslyší křičet.

Výroba filmu přitom neprobíhala snadno, architekt H.R. Giger si musel prosazovat některé náboženské alegorie či designové prvky a Scott se neustále ohlížel na producenty z 20th Century Fox, kteří mu stáli za zády. Projednou se to však ukázalo jako přínosný babysitting, neboť odvážný filmař hodlal pro Ripley připravit o mnoho tragičtější a drsnější osud. Když roku 2017 promoval svůj vlastní prequel Vetřelec: Covenant, dnes šestaosmdesátiletý režisér překvapil fanoušky svou mladickou bezcitností. V jeho představách totiž Ripley v kapsli s harpunou neuspěje a nestvůra vybavená vysouvací čelistí jí „prorazí masku a utrhne hlavu.“

A to není vše. Inteligentní vetřelec totiž posléze otevře komunikační kanály, perfektně napodobí hlas lodního kapitána Dallase (Tom Skerritt) a pro další vesmírný koráb nastraží smrtelnou past. Případné pokračování by se tudíž muselo zaměřit na novou posádku, která míří do spárů kompletně vyvinutého xenomorpha se schopností imitovat lidskou komunikaci. Vetřelec by tím na jednu stranu předběhl Predátora, jenž podobný trik aplikoval ve stejnojmenném akčním hororu z roku 1987. Rozhodně by však ztratil určitou eleganci a publikum, které v průběhu absolutně přilne k ohrožovaným postavám z dělnické třídy, by zanechal bez jakékoli satisfakce.

Scott by současně zařízl výrobu Cameronových Vetřelců, kteří o sedm let později navázali i s Ripley tím možná nejlepším možným způsobem. Tak daleko se u Foxů v roce 1979 nedívali, ale režisérův návrh producenty i tak nepotěšil. Scott jej přednesl po telefonu a zaražené ticho následoval promptní příjezd produkčního vyslance na místo natáčení, kde padla výhrůžka vyhazovem. Režisér musel ustoupit a málokdo by dnes tvrdil, že nešlo o správné rozhodnutí. Zkušenosti Ripley jsou minimálně pro druhý díl zásadní a její oprávněné obavy před výsadkem s partou mariňáků rozvíjí charakterovou dynamiku, bez níž by akčnější sequel nemohl obstát.

Scottův konec by zvýraznil bezvýchodnou atmosféru původního filmu a sérii nasměroval k povídkovému formátu, jelikož tvůrci by ihned museli přeladit na nové protagonisty a potenciálně i do jiných časových úrovní. Nemohla by tak vzniknout úzce propojená sága, která bude letos v srpnu pokračovat očekávaným příspěvkem Vetřelec: Romulus. Ten se bude odehrávat mezi událostmi prvního a druhého filmu a až po pětačtyřiceti letech tedy předloží sequel Vetřelce bez účasti Ripley.

Alternativní závěr je pouze orální historií, nikdy nevznikly žádné storyboardy a sekvence se nenatočila. Fanouškům musí stačit použitý a jediný konec, na němž si dle Scotta a Weaver lze všímat i méně nápadných a znepokojivých sexuálních podtónů. V komentáři k vydání edice s původní tetralogií režisér s herečkou diskutovali o závěrečném propojení na bázi Krásky a zvířete. Alespoň v tomto ohledu se fantazii meze nekladly a stejné je to vlastně i s popisovanou vetovanou scénou, jejíž provedení by bývalo změnilo kus filmové historie.

Podívejte se, jak vysoko se Ridley Scott nachází v žebříčku nejlepších režisérů dle databáze Kinoboxu.

Zdroje: SlashFilm, Entertainment Weekly