Muž, který Hollywood naučil létat. Christopher Reeve inspiroval i po vlastním ochrnutí
Dokument už měl premiéru na festivalu Sundance a reakce hovoří o výjimečném díle, které odpovídá povaze zesnulého protagonisty. Reeve roku 1995 spadl z koně a od krku dolů ochrnul. Událost, která by většině lidí sebrala chuť do života, však nezlomnému idealistovi a aktivistovi naopak přinesla nové motivace. Připoután na kolečkové křeslo obrážel Spojené státy, řečnil a rozdával naději, která jej nikdy neopustila. Po úrazu pokračoval ve filmové branži i jako režisér, roku 1997 natočil televizní snímek Za soumraku s řadou hereckých hvězd, o rok později si zahrál v předělávce legendárního thrilleru Okno do dvora (1954) s názvem Pohled z okna, což mu vyneslo jedinou nominaci na Zlatý glóbus.
Není divu, že pro mnoho lidí byl skutečným superhrdinou. Jakožto Superman alias Clark Kent si vydobyl obdiv, v mnoha ohledech přelomovou úlohu koncipovanou jako „postava uvnitř jiné postavy“ povýšil svým civilním herectvím, přičemž v méně podařených sequelech (hlavně v případě trojky a čtyřky) to byl on, kdo i v temnějších polohách sklízel trvalé uznání. S blockbustery se však herec s divadelními a hudebními kořeny nechtěl paktovat a v průběhu osmdesátých let odmítal řadu větších produkcí včetně Amerického gigola (1980), Honby za diamantem (1984) či Smrtonosné zbraně (1987), kam si jej chtěl prosadit Supermanův režisér Richard Donner.
Reeve se soustředil na filmy se sociálním poselstvím a chválu přijímal za dramata Bostoňanky (1984) a Soumrak dne (1993) či za dobrodružný film George Millera Pilotův návrat (1985). V soukromí podporoval nevládní organizace zasazující se za lidská práva a ochranu životního prostředí. Vlastnil pilotní průkaz a zprostředkovával edukační cesty přes zdevastované přírodní oblasti. Roku 1987 odcestoval do Chile, kde vedl protestní pochod proti tamnímu diktátorovi Augustu Pinochetovi, jenž hrozil popravou 77 herců. Podílel se rovněž na založení Creative Coalition, liberální organizace poskytující celebritám rady, jak správně hovořit o politických záležitostech. Skupina, jejíž jádro tvořili také Susan Sarandon či Alec Baldwin, se dočkala celonárodní pozornosti a Reeve měl dle některých demokratů kandidovat do kongresu.
Po zranění se zaměřil na aktivismus v oblasti pohybově handicapovaných, promoval paralympijské hry a roku 1996 se dostal na obálku časopisu Time. Jeho zájem na výzkumu léčby míšních poranění jej zavedl do Izraele, kde během své návštěvy zanechal mohutný dojem. Ten vždy probouzel i svým vstřícným vystupováním a hloubavými výroky. Na adresu Marlona Branda, jenž s ním pracoval na Supermanovi, například zahořekoval, že legendární herec nedostává svého výjimečného postavení a je pro ostatní špatným vzorem. Zemřel roku 2004, zřejmě na komplikace způsobené antibiotiky, jimiž tišil infekční příznaky. Od mládí bohužel trpěl na alergie a astma, několikrát se dokonce vyrovnával se sepsí a měl špatné reakce na léky.
Super/Man: The Christopher Reeve Story se do vybraných amerických kin podívá od 21. září. Dílo, v němž režiséři Ian Bonhôte a Peter Ettedgui využívají množství archivních záběrů, by rádo expandovalo i na mezinárodní trh. Má k tomu v zádech první salvu oslavných recenzí, jež se předhání v komplimentech a potvrzují, že tenhle osobní příběh stojí za každou slzu. Reeve je vykreslovaný jako vášnivý bojovník, jenž přijal svůj superhrdinský filmový odkaz, ale vždy cílil na něco většího a vznešenějšího. A nakonec toho dosáhl, i když za hodně vysokou tělesnou daň. „Silný příběh lidské vytrvalosti,“ píše David Rooney z webu The Hollywood Reporter, čímž stručně vystihuje hercovu přetrvávající reputaci.
Filmaři ji následují ve stále nových adaptacích Supermana, jehož po Henrym Cavillovi v moderněji pojatém kostýmu nyní přebírá David Corenswet. Ten si Clarka Kenta zahraje v připravovaném Supermanovi (2025), jímž James Gunn odstartuje novou komiksovou ságu DC. Stojí přitom na ramenou sedmdesátkové verze, jejíž hrdina pro společnost a naši budoucnost reálně udělal víc než většina vládnoucích jedinců.