„Třikrát ročně a dost!“ Disney slibuje méně marvelovek. Možná by ale mohl ještě ubrat

Šéf Disneyho Bob Iger nemá lehké období – na každé schůzce akcionářů musí vysvětlovat, proč situace není tak hrozná, jak vypadá. Z loňských pěti nejprodělečnějších filmů patří čtyři do stáje Disneyho, z nich některé dokonce přepisovaly žebříčky největších propadáků všech dob. Pětici Disneyho fiasek doplňuje jen katastrofální Flash.

Jedním (i když ne výhradním) důvodem téhle šlamastyky jsou klesající tržby komiksovek. A právě zde Iger na čtvrtletní bilanční schůzce mimo jiné slíbil utažení kohoutků. Marvel, coby Disneyho divize, má místo čtyř televizních sérií ročně vyprodukovat dvě a místo čtveřice filmů uvést rovněž dva, maximálně tři. Dál mluvil samozřejmě Iger o tom, jak moc téhle značce stále věří a jak moc se těší na příští Avengers.

Reakce na tuhle zprávu na sebe nenechala dlouho čekat, ale nejspíš byla jiná, než si Iger představoval. Nikdo totiž nezačal plakat, lámat rukama a prosit Boba, že méně než jedna marvelovka za tři měsíce jsou muka. Právě naopak, většina lidí se ušklíbla: Vážně si u Disneyho myslí, že ještě chceme tři marvelovky ročně? Tenhle škrt měl být vedený mnohem tlustší čarou!

Možná se vám chce říct: Jen se neunáhlujme! Disney, ale i DC a Sony coby další hráči, kteří to zdaleka nevzdávají, s jejich stovkami analyzátorů trhu jistě musí vědět, co dělají. Kdyby komiksům nezbýval potenciál, jistě by se hlavouni neostýchali vytrhnout bez jakýchkoliv cavyků pomyslný kabel ze zásuvky.

Jenže historický precedent ukazuje pravý opak – Hollywood žije z trendů a je patologicky neschopný riskovat a měnit se. Udržet status quo je priorita a producenti jsou neochotní posunout se o dům dál, dokud vyloženě nestojí na pokraji krachu a nemusí si připustit to, co je jasné i náhodnému návštěvníkovi kin: vkus se mění, zájem chybí.

Jako nejsilnější paralela se nabízí éra muzikálů, která se rozprostírala od začátku dialogového filmu do padesátých let. Po nich nastalo období kocoviny, kdy ještě dekádu zkoušela studia znovu a znovu štěstí. Jednou za čas se skutečně objevil kusý megahit jako My Fair Lady či Za zvuků hudby, ty už ale nemohly držet nad vodou celý systém. Poté, co jinak kouzelný snímek Hello, Dolly! málem zruinoval hned několik studií naráz, hollywoodský muzikál jako koncept krachl a od té doby se zjevuje jen jako občasný exces. V dnešní rychlejší době celý tento fenomén nemusí zabrat tři dekády, ale jednu a půl.

Což mimochodem vůbec není špatný výsledek pro nás publikum – některé z nejlepších muzikálů vyšly v postmuzikálovém Hollywoodu. A stejně tak některé z nejlepších komiksů jistě vzniknout dávno poté, co tento formát jako hlavní tahoun uvolní místo nějakému nástupci. Ve skutečnosti je to výhra pro kvalitu, protože komiksy budou vznikat jen tehdy, když budou tvůrci a studia věřit, že jde o individuálně silné projekty. Namísto současné nutnosti generovat bez ustání nové a nové komiksy, kdy je důležitější zaplnit slot v kalendáři než natočit skvělý film. Problém je to pouze pro producenty, kteří přichází o jistotu a stálý příjem tržeb. Nyní musí dokázat, že jsou lidmi na správném místě a poradit si. I když je mnohem pravděpodobnější, že úspěch Deadpoola s Wolverinem přispěje k udržení jejich sebeklamu, že je vše v pořádku.

Podívejte se na žebříček nejlepších komiksových filmů podle databáze Kinoboxu.

zdroj: World of Reel