Plyšák Kuky je náhradník, film měl být o psovi, kameni a klacku

Režisér Jan Svěrák (Kolja, Vratné lahve) dlouhá léta toužil natočit film o psovi, který přežije záplavy. Scénář se pokoušel napsat sám i s jinými, mj. Alicí Nellis, ale příběhu se stále nedařilo dát kýžený tvar. Dalšími postavami příběhu měl být kámen a klacek, kteří, každý po svém, rovněž putují krajinou. Jak ale příběh vymýšlel a vyprávěl ho před spaním svému synovi Ondrovi, kostra vyprávění i hrdinové se začínaly proměňovat. "Vznikl medvídek Kuky a pes, který měl být původně hlavním hrdinou a který mne na celou myšlenku filmu natáčeného nízko u země přivedl, byl  naopak odsunut do vedlejší role,” říká Jan Svěrák.

Dalším inspiračním zdrojem pro dobrodružnou novinku rodiny Svěrákových (na filmu se podíleli otec Zdeněk Svěrák, syn Jan Svěrák i vnuk Ondřej Svěrák) bylo výtvarné dílo Františka Skály. Přední český sochař, malíř a ilustrátor sice režisérovi poskytl řadu důležitých rad, nicméně projektu se osobně účastnit nechtěl.  „Oslovil jsem tedy Jakuba Dvorského, který také používá přírodní motivy, ale pracuje s jiným médiem, tvoří flashové hry,“ vysvětluje režisér s tím, že nejméně problémovou postavou se nakonec ukázal samotný Kuky. „Zrodil se hned z prvních kreseb,“ říká, "jen jsme nějakou dobu zápasili s nutkáním udělat mu více variant výrazu ."

Ruce až pod kolena 

Jedním z hlavních motivů filmu je jakýsi návrat do dětství. I v tomto případě byl tatínkovi nejvíce nápomocen jeho syn Ondřej.  „Před spaním jsem mu hrál s plyšáky divadýlko a vyprávěl mu o Kukyho putování. Zkoušel jsem, co na něj zabere a často mne udivil, že bere věci jinak než dospělí - ne "jako", ale velmi opravdově, všechno pro něho bylo naprosto skutečné, i když se třeba smál, tak nepochyboval, že ten medvídek, co se mi omylem skutálel z břicha pod postel, tam asi něco dělá, a šel se na něj podívat. Říkal jsem si, že když si dokáže odmyslet mojí ruku za plyšákem, mohl by mi ve filmu odpustit i trochu pitomoučký pohyb loutek a chybějící výraz ve tvářích, jen když ho příběh bude zajímat,“ vzpomíná režisér.

Kuky ve skutečnosti měří jednadvacet centimetrů a pro potřeby natáčení byl vyroben v osmnácti exemplářích.

Loutky se vodily na pevném drátu zespodu, pokud to nebylo technicky možné, vodili je herci ze skupiny Buchty a loutky shora. Nejtěžší scénou pro Kukyho bylo šplhání po řetězu. Každou končetinu měl na starosti jeden loutkoherec a sjednotit pohyby všech čtyř na řetězu, který se houpal a uhýbal, nebylo snadné. Jen o málo lehčí byla chůze. Každou nohu vedl ze strany na drátku jeden herec, takže si museli zpívat, aby udrželi stejný rytmus kroků.  Přesto se stalo, že režisér vymyslel nenatočitelnou scénu. V jedné scéně si má Kuky zakrýt oči, protože se na tu hrůzu už nemůže dívat. Zjistilo se, že má ale tak krátké ruce, že si dosáhne jen k nosu.  Tvůrci tak museli nechat vyrobit jednoho speciálního Kukyho s prodlouženýma rukama až pod kolena.

Film Kuky se vrací bude společně s debutem Tomáše Mašína 3 sezóny v pekle reprezentovat Českou republiku v soutěži karlovarského festivalu. Jan Svěrák přitom už jednou Křišťálový glóbus získal díky Jízdě. Do běžné distribuce Kuky dorazí  20. května 2010.

Více informací naleznete na kartě filmu.