Nejdřív Český sen, nyní Český mír a potom České porno?

Prvotina tandemu Klusák - Remunda Český sen o neexistujícím nákupním ráji vzbudila před šesti lety nemalé emoce. Podobné výbuchy vášní slibuje i jejich další snímek Český mír, který do tuzemských kin dorazí 6. května.

Český mír s Českým snem nespojuje pouze slovo v názvu. "Jsou si až komicky podobné pointou: tolik humbuku, potištěného novinového papíru, křiku a vášní kvůli chiméře," míní tvůrci. "V Českém míru se oba dva tábory vášnivě hádaly o něco, co Obama v kratičkém půlnočním telefonátu jako mávnutím prezidentského proutku zrušil. Kafka i Hašek by se podle nás náramně bavili, kdyby to mohli zažít."

Zatímco u Českého snu tvůrci dopředu věděli, co budou točit, jen netušili, jak kdo zareaguje, tentokrát prý nemohli mít dopředu připraveného vůbec nic. "Absolutně jsme netušili, co se bude dít, kdo se kde přiváže, museli jsme být daleko ostražitější," říká Filip Remunda s tím, že díky tomu museli oproti původním plánům o rok a půl posunout premiéru, protože jim prostě chyběl konec. Ten nakonec obstaral 17. září 2009 americký prezident Barack Obama, když krátce po půlnoci zavolal českému premiérovi Janu Fischerovi s tím, že Spojené státy od myšlenky na radar ustupují. "Přiznám se, že v tu chvíli se nám ulevilo," přiznává Klusák, "konečně jsme měli film celý."

Film se natáčel bezmála tři roky, další rok s ním tvůrci seděli ve střižně. "Čtyřikrát nás zatkla česká vojenská policie, jednou nás nedaleko americké základny v Itálii zajali američtí vojáci," rekapitulují v číslech natáčení filmu jeho tvůrci. Sto dvacet čtyři hodin natočeného materiálu nakonec vměstnali do sto tří minut. "Princip byl nikomu nenadržovat, nikoho nesoudit," zaštiťují se tvůrci. Vzápětí ale připouštějí, že se to tak úplně nepovedlo: "Vylezl z toho film s názorem a na ten ať se diváci přijdou podívat do kina."

Zatímco někteří diváci po včerejší projekci neskrývali své nadšení nad filmem a jiní lhostejně krčeli rameny, našli se i tvrdí kritici filmu. "Dvouhodinový předvolební klip sociální demokracie, zjevně velmi dobře zaplacený," zlobil se jeden z nich při svém úprku ze sálu. "Zástance radaru ke slovu skoro vůbec nepustili, jen se je pokoušeli všelijak zesměšňovat."

Velmi obsáhle vzpomínali tvůrci na tiskové konferenci na to, jak měli cestovat vládním speciálem do Washingtonu, aby zachytili návštěvu tehdejšího českého premiéra Mirka Topolánka u tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe. "Původně jsme měli letět ve třech a s ničím nebyl problém," vzpomíná Klusák, "potom nám zavolali, že není zvykem, aby za jednu redakci létali víc než dva lidé, takže jsme zvukaři Michalovi zajistili cestu do Států po vlastní ose. Potom jsme se dozvěděli, že nepoletí ani Filip, místo něj prý v leteckém speciálu připadlo řediteli České zbrojovky, která vyrobila kulovnici, osobní premiérův dar prezidentu Bushovi. Den před odletem nám pak oznámili, že nepoletím ani já, že místo mě letí ministr obrany," popisuje Klusák s tím, že letenka do Washingtonu kupovaná na poslední chvíli je přišla na šedesát tisíc. "Jaké bylo naše překvapení, když jsme se ve Washingtonu od kolegů novinářů, kteří se do letadla na rozdíl od nás vešli, dozvěděli, že vládní speciál letěl poloprázdný a že v něm premiér Topolánek z legrace střílel zmíněnou kulovnicí po letuškách."

Po Českém snu a Českém míru se nabízí otázka, jestli tvůrci neplánují nějakou trilogii? "Láká nás České porno," připouští Vít Klusák. "Dozvěděli jsme se totiž, že třicet procent světové produkce porna vzniká právě u nás, zatím jsme ale nenašli metafyzický klíč k takové látce, takže je to zatím jen ve fázi námětu."