Vítězové myslí na další filmy i na Hollywood!

"Vzhledem k tomu, že jsem si byl velice dobře vědom toho, že klidně nemusíme dostat vůbec nic, byl jsem vděčný za každou cenu, která přišla," přiznal Marek Najbrt, režisér filmu Protektor, napětí a dlouho vyrovnané skóre, které se teprve v samém závěru přiklonilo na jejich stranu. Protektor nakonec pobral šest Českých lvů včetně toho za nejlepší film roku. 

Obdobně to cítil i producent snímku Pavel Strnad: "Doufali jsme, věřili, ale bylo to jen bezmocné čekání na ortel, už s tím nešlo nic udělat, nezbývalo než čekat na výsledek a přijmout ho, ať by byl jakýkoliv." A potom zavzpomínal na zřejmě nejkrušnější chvilky své producentské kariéry. "Dobovku s přece jen vyšším rozpočtem jsme se původně snažili natočit v česko-německé koprodukci, ale těsně před natáčením to celé padlo a my museli podniknout rychlou akci." Naštěstí pomocnou ruku podala jak Česká televize a státní fond, tak společnosti Soundsquare a UPP, takže po nějakých třech měsících odkladu se přece jen mohlo začít natáčet.

"Bylo mi líto, že jsme nedostali cenu za kameru, bylo mi líto, že Lva nedostal Marek Daniel za mužský herecký výkon v hlavní roli," připouští Najbrt, ale jedním dechem dodává, že každou soutěž podobného druhu je potřeba brát s určitou rezervou a nadhledem.

Flitrům a záři kamer nehodlá podléhat ani čerstvá držitelka Lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli Jana Plodková. "Nemyslím, že mi Lev jakýmkoliv způsobem změní život, je to spíš jen taková třešnička na dortu za odvedenou práci," říká půvabná blondýnka a uvádí příklad kolegyně Kláry Melíškové. "Od té doby, co dostala Českého lva, nenatočila žádný film, až po pěti letech Protektora se stejným tvůrčím týmem, jinak si na ni nikdo za celá ta léta nevzpomněl."

"Jsem rád, jsem šťastnej a dneska asi neskončím úplně nejstřízlivější," upřímně se radoval režisér Tomáš Mašín, jehož 3 sezóny v pekle skončily se sbíráním Lvů zcela symbolicky na čísle tři. "Nejvíc nervózní jsem byl před vyhlášením ceny za nejlepší kameru, začalo mi bušit srdce a já se přistihnul, že kdyby Karl Oskarsson Lva nedostal, měl bych zkažený večer." To se ale nestalo, takže čtyřiačtyřicetiletý debutant si zbytek večera už jenom náramně užíval. "Opravdu jsem se bavil, některé hlášky se mi opravdu hodně líbily a přetočený Kolja byl naprosto super, všechna čest."

A pokud by měl hledat nějaké nedostatky? "Je mi moc líto, že tu s námi dneska nejsou Muži v říji, u kterých jsem velmi dobře bavil. Připomněli mi inteligentní komedie, které před pětadvaceti až pětatřiceti lety točili pánové Vorlíček, Lipský, Menšík a Sovák, to už se dneska nevidí."

Tradičně málomluvný byl Kryštof Hádek, byť se jinak usmíval na všechny strany a ochotně pózoval s nablýskanou soškou lva dalším a dalším fotografům. Tady je souhrn všech jeho odpovědí. "Je to příjemný." "Každá cena potěší, zvlášť tahle." "Šance jsem měl stejný jako všichni ostatní - buď si proto půjdu nebo ne." "Tmavomodrý svět? To už je dávno, ale víc nervózní jsem byl spíš tehdy než dneska." "Něco je ve vzduchu, ale zatím nemůžu říct nic konkrétnějšího." Otázky si jistě snadno doplníte sami.

Zatímco v technických kategoriích se Hřebejkovým filmům na Českých lvech nikdy moc nevedlo, herecké kategorie jako by měl předplacené. Letošní rok nebyl s Kawasakiho růží výjimkou.

Ladislav Chudík se přiznal, že doma žádnou podobnou sošku, kterou by se mohl chlubit, nemá. "Pokud jsem svoji nedávnou knížku nazval Žiji v nastaveném čase, pak tohle je něco, s čím jsem opravdu nepočítal a čeho si obrovsky vážím už kvůli mému citovému vztahu k Čechům, Praze, Barrandovu a Kavčím horám," neskrýval dojetí šestaosmdesátiletý tvůrce. Ani on ale nezapomínal na odvrácenou stranu úspěchu: "Natáčení není zábava, ale námaha. Pan Hřebejk mě ujišťoval, že hrají téměř devadesátiletého muže, že celou dobu budu sedět a že půjde jen o tři natáčecí dny, že se nemusím ničeho bát, ale i tak jsem se pořádně natrápil a oni se mnou." A s jemnou sebeironií dodal: "Herecký výkon přece není jen o tom, jestli musíte stát nebo můžete sedět."

Silnou trému a zcela zvláštní stres cítila během natáčení Kawasakiho růže i Daniela Kolářová. "Všechna ta léta, ke kterým jsme se ve filmu vraceli, mi znovu běžela pamětí. Radovala jsem se, že o něčem takovém točíme film, na straně druhé straně jsem se ale nervovala, jestli ho bude chtít někdo vidět, protože je to přece jen téma, které od sebe všichni odstrkují." Výsledek prý předčil všechna její očekávání. "Jsme opravdu překvapená, jak vysoko jsme se v nejrůznějších hodnoceních dostali, a mám z toho upřímnou radost," uzavíra Daniela Kolářová.

Spokojeností doslova zářil i legendární český režisér, výtvarník a animátor Jiří Barta. Pomůže mu Český lev za film Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? k realizaci jeho vysněného Golema? "Třeba jo, těžko říct," říká režisér takových filmů, jakými jsou Zaniklý svět rukavic či Golem. "Golem je spící projekt, řadu let jsem zkoušel bezpočet cest, jak ho realizovat. Hlavním problémem je vysoký rozpočet a scénář, který má trošku nekomerční přístup k srdci, čehož se producenti tak trochu bojí, takže jsou dvě možnosti: buď najdu producenta, který se nebojí ničeho a bude investovat, anebo to budeme muset přepsat, tedy já ne, ale pan Dutka."

K dobru pak dává historky z tohoto týdne, kterou zažil ve francouzském Lyonu. "Na půdě se všem líbilo, klepali mě po ramenou, ale vždycky s takovým dovětkem: Komerčně je to trošku difficult. Hlavní proud animace, který dneska vydělává peníze, se ubírá jiným směrem," hořce dodává Barta s tím, že on už se ale měnit nehodlá.

A co novopečení Čeští lvi chystají nového? Společnost Negativ, jejímž spoluvlastníkem je Pavel Strnad, intenzivně pracuje na animaci filmu Alois Nebel, který by měl do českých kin dorazit příští rok na jaře, na léto chystá natáčení rodinného snímku Modrý tygr a na příští jaro novinku Bohdana Slámy s pracovním názvem Ptáček letí. "Je to příběh ze současnosti, z malého města, velice silný a přitom zábavný," velmi jemně naznačuje obsah a žánr Strnad.

Poněkud tajuplná návrat ke kořenům hlásí režisér Marek Najbrt: "Když jsme byli na FAMU, tak jsme se celkem dlouho snažili o žánrově hraniční věci. Ačkoliv jsem studoval dokument, pokoušel jsem se o filmy, které byly částečně dokumentární a částečně hrané, a teď jsem zcela spontánně ucítil potřebu se k téhle dávno opuštěné vlně vrátit, takže jediné, co v tuto chvíli můžu říct, že bychom rádi kombinovali hrané věci s dokumentárními, tedy když to všechno vyjde."

V ještě větších náznacích mluví režisér Tomáš Mašín: "Mám tři projekty a jeden z nich vypadá velmi nadějně, zdá se, že bychom se do něj mohli už hodně brzy pustit."

Zcela jiné a očividně nejvyšší ambice má ale herečka Jana Plodková. V létě se během pauzy v natáčení seriálu Zázraky života chystá do do Spojených států na zkušenou. "Buď se pokusím využít nějaké kontakty, které už mám, nebo si zaplatím kurz u Lee Starsberga," zmiňuje Plodková proslulou hereckou školu s tím, že ale určitě bude dělat všechno proto, aby zhruba měsíční pobyt posléze přetavila v pobyt co nejdelší.