Jurský park se rozpadá. Po kreativních rozporech odkráčel jeden z nejvěrnějších režisérů studia
Jurský park je velmi podivná série. První díl byl samozřejmě obrovský hit a snímek, jehož digitální triky a komplexní merchandising změnily způsob, jak se filmy točí a následně distribuují. Druhý díl ale zlomil vaz samotnému Stevenu Spielbergovi. Ačkoliv dnes, hlavně ve stínu mnohem slabších pokračování, bereme Ztracený svět častěji na milost, v době uvedení byl široce považovaný za absolutní selhání.
Odfláklá trojka, již bez Spielberga u kormidla, pak sérii na dlouhá léta přivedla do kómatu. Restart v podobě Jurského světa vydělal obří peníze, šlo o šok pro samotné studio, i když mnozí plakali nad tím, jak nudně kompetentní film v režii mainstreamového nováčka Colina Trevorrowa vznikl. V této fázi pak série zůstala další dvě pokračování, jen s tím, že rostoucí stupidita scénářů zvedala obočí až někam k zátylku.
Veřejnost navíc začala být poněkud přejedená Chrise Pratta, jenž se v důsledku své všudypřítomnosti před kamerou a křesťanských průpovídek za ní posunul z pozice miláčka Hollywoodu do: „Proboha, to je zase on?!“ Třetí Jurský svět a šestý Jurský park s podtitulem Nadvláda ve své bezradnosti povolal co nejvíc z herců ze Spielbergova originálu, s nimiž ale nevěděl, co si počít.
Sérii jsme tedy opustili ve chvíli, kdy se prakticky vykašlala na hrdiny restartovaných dílů a sázela výhradně na nostalgii. Což je alespoň upřímné. Každý Jurský park následující Ztracenému světu se ne zcela úspěšně pokoušel oživit to dětské nadšení a úžas, které vzbudil Spielberg v roce 93.
Máme tu tedy sérii, která má stále potenciál vydělat slušné peníze, tudíž ji studio nikdy nenechá ladem. I když nemá v tuto chvíli prakticky žádný respekt veřejnosti, naopak je celkem bezpečné na ni kdekoliv nadávat a posmívat se jí. Tak trochu jde o symbol hollywoodské hamižnosti a neochoty opustit značku.
Nebylo tedy zvlášť překvapivé, když na veřejnost jako režisér čtvrtého Jurského světa vyplul režisér David Leitch, kterého známe primárně jako člověka, jenž se vždy chopí projektů Universalu, když mají vzniknout co nejrychleji a v co největším klidu. To on zrežíroval druhého Deadpoola potom, co Ryan Reynolds nesnesl diskuze s režisérem jedničkyTimem Millerem. To on dal do kupy Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw, kde nestál v cestě notoricky přebujelému egu The Rocka.
Leitch není nutně bezmyšlenkovitý rutinér, Bullet Train měl příjemný drive a jeho debut, spolupráce na prvním Johnu Wickovi, položila slušné základy pro sérii, na nichž v pokračováních stavěl už jen jeho kolega Chad Stahelski, s kterým si proto většinou spojujeme Wickovy přednosti. Leitch tedy umí natočit akční film, a přitom nedělat problémy studiu s příliš mnoha vlastními nápady a požadavky. Dává dokonalý smysl dát mu velmi zodpovědnou pozici v čele jednoho z největších blockbusterů roku a mít jistotu, že vznikne v plánovaném šibeničním termínu.
Jenže jen pár dnů po tom, co jsme se o jeho angažmá dozvěděli, už je David zase fuč. Produkci opustil kvůli „kreativním rozkolům“ se studiem, manažeři tedy pátrají dál. Preprodukce filmu však nestojí, uvedení v roce 2025 je pro Universal klíčové, projekt se tedy hýbe kupředu bez režiséra, což není nikdy dobré znamení. Jestli nebude nové jméno oznámeno v rámci následujících pár dní, těžko se věří, že by nedošlo k posunu premiéry. (Upřímně řečeno by k němu mělo dojít tak i tak, pokud by šlo producentům o kvalitu.)
Pokud krčíte rameny nad tím, že režisér, který si vybudoval kariéru na své bezproblémovosti, spolehlivosti a schopnosti poslušně pracovat s velkými egy, má najednou „kreativní rozkoly“, nejste sami. Jak šílená musí být situace tohohle projektu, že to bylo moc i na něj? To se asi nikdy nedozvíme. Může jít předně o nedostatek času, který Leitch dostal. Nebo už merchandising a přidružené produkty pohltily sérii natolik, že režisér neviděl způsob, jak dát dohromady soudržný film. Nebo nenašel způsob, jak příběh opět navést na správné koleje po ztracené Nadvládě. Jisté je, že tohle bude ještě mela.