První teaser nevypráví klasický zhuštěný příběh, ale ukazuje život jezdce, konstruktéra a ředitele firmy Enza Ferrariho jako velký závod plný karambolů a nejasného konce. Manželku hlavního hrdiny hraje Penélope Cruz, v další roli se objevuje třeba Shaileyne Woodley. Nejdůležitějším jménem však zůstává Michael Mann. Režisérský génius, který má na svém kontě málo skutečně velkých trháků, ale většina jeho filmů se stala žánrovými klasikami a víceméně všechny mají nějaký přesah nebo byly zároveň formálně a technicky revoluční. Teaser zmiňuje jenom Nelítosný souboj a Posledního mohykána, ale šlo by jmenovat minimálně ještě Collateral, Miami Vice, Aliho nebo Insider: Muž, který věděl příliš mnoho.
Příběh filmu je zasazený do léta 1957, kdy se Enzo Ferrari ocitá v krizi a hrozí mu bankrot. S manželkou Laurou mají výbušný vztah, jehož vývoji nepomáhá ani smrt syna. Před Ferrarim stojí velká výzva – vyhrát s novým modelem auta a s jezdeckou stájí obří tisícikilometrový závod Mille Miglia. Stojíme tak u zrodu fenoménu formule 1, o jehož dalším vývoji pojednával nedávný hit Le Mans ´66. Mann snímek připravoval zhruba dvacet let podle knihy Brocka Yatese a v počátečních fázích mu s ním pomáhal a na hlavní roli si myslel Robert De Niro. Ten byl tehdy pro roli věkově přiměřený, zatímco 39letý Driver musel být nyní maskováním o dvacet let postaršen.
Server Rotten Tomatoes, který schraňuje recenze z angloamericých a latinoamerických médií, má už teď zaznamenáno dvacet šest textů od autorů a autorek, kteří viděli film v předstihu na speciálních projekcích. Z toho pouze pět je negativních nebo pochybovačných a 81 % naopak nadšených.
Alonso Duralde z magazine The Film Verdict píše: „Jedná se o ten nejvzácnější druh filmu: komplexní komplikovaný životopis. Stejně jako subjekt jeho zájmu i Mann oceňuje krásu a sílu, ale nikdy nezapomíná, že krása může vadnout a moc může ničit. A právě uvnitř této matrice smíšených kontradikcí režisér vytváří až strašidelné drama.“
Mathew Turner z Action Reloaded zase prohlásil: „Adam Driver je ve své typicky skvělé formě, přesně trefuje Ferrariho jasně odlišitelný akcent a vytváří komplexní charismatický charakter, jenž je roztržený mezi několik odlišných směrů.“
Robbie Collin z Daily Telegraphu dodává: „Závodní scény jsou úchvatné, elektrizující a tak neuvěřitelně reálné jako nic z daného žánru od dob Le Mans ´66. Uvědomujete si tu každý poryv větru.“
Ve více recenzích zaznívají i pochyby, zda je film tak specifický jako jiné Mannovy snímky. Jiní ho přirovnávají spíš ke snímkům ze 70. let než k dnešním produkcím, což může být bráno jako pochvala i výtka zároveň. Vášeň k závodění tu prý působí vyloženě jako „puzení k smrti“.
Negativní ohlasy jako ten od Kevina Mahera z britských The Times opakují zhruba toto: „Je to krásně a úhledně udělaný film, velmi kompetentně zahraný, ale místo vnitřního dramatu v něm zeje jistá prázdnota.“ Jenomže výtky ohledně toho, že dělá formálně úchvatné, ale vnitřně prázdné filmy, Manna provázejí celou kariéru.
Jako by kritici znovu a znovu zapomínali, že Mann méně vypráví dialogy a více obrazy. Jeho filmy čímsi unikají hollywoodským standardům a překračují je k jisté formě meditace nad akčními žánrem, thrillerem nebo životopisným dramatem. Je možné, že tentokrát mu to už opravdu nevyšlo. Po snímku Hacker měl ostatně osmiletou pauzu. V prosinci se budeme moct sami přesvědčit, zda už je na sestupné dráze, nebo zda jenom nově propracoval svůj autorský styl.