První dojmy: The Batman s Robertem Pattinsonem je velké překvapení. Temná detektivka, skoro žádná akce a extrémně sexy Kočičí žena

Kamil Fila: 85 %

Tento Batman od Matta Reevese je mixem mezi Timem Burtonem a Christopherem Nolanem. Prostředí a světelná tonalita jsou poměrně stylizované a postavy vcelku realistické, jak by asi jenom bylo možné, kdyby miliardář na vlastní pěst vyšetřoval zločiny. Překvapivě jde i o návrat k oné nejpůvodnější poetice DC, tedy detektivního komiksu, kdy Batman s jistými potížemi spolupracuje s policií, je to méně bijec a více vyšetřovatel. Jeho kostým už nemá ničím nahánět hrůzu ani být nutně anonymizující maskou či metaforou – jedná se prostě o funkční brnění, které zesiluje hrdinovu sílu a zároveň ho chrání před údery a střelnými zbraněmi.

Film se zcela záměrně snaží být co nejméně akční a co nejvíce atmosférický, zároveň je to nejvíc dějový Batman za celou jeho celovečerní kariéru od 80. let – napětí skutečně plyne z toho, na co hrdina musí přijít. A jako ve správné neonoirové detektivce musí podrobit zkoumání i sám sebe. Pomalu se to už blíží tomu, co pro Jokera učinil snímek s Joaquinem Phoenixem, ale nejde o portrét psychické nemoci, jež postavu rozloží, „jenom“ traumatu, které hrdina musí zpracovat tím, že se mu postaví naplno.

Jde o potvrzení toho, že v současnosti je možné dělat poměrně osobní a umělecky odvážná díla v rámci komerční žánrové zábavy. Kameraman Greig Fraser (30 minut po půlnoci, Rogue One, Duna) opět čaruje a hlavně si mnohdy dovoluje rozostřovat části obrazu nebo snímat postavy přes různé clonící objekty. Vůbec tu nejde o pompézní kompozice, ale spíš o pocity klaustrofobie a špíny.

Robert Pattinson je absolutně vynikající, dokonalé ztělesnění křehké síly, plný emocí, jež probublávají na povrch jen lehce, toužící po dokonalosti a čistotě. Zoë Kravitz ztvárnila nejvíc sexy kočičí ženu všech dob, aniž by jí z toho vyšla parodie drsňačky. Tříhodinová délka nenudí a člověk si ji uvědomí až někdy u epilogu, kdy vydechne napětím. Jako mnoho jiných blockbusterů dnešní doby je i tento společensky aktuální – zlem tu jsou zapšklí mladí muži (zjevně incelové) a politickou nadějí mladé barevné ženy.

Celá stylizace ale nutí přemýšlet, o jaké USA se vlastně jedná – celé to připomíná spíš 80. léta než současnost, kdyby tu nebyly mobily a internet. Taky kombinace „monzunových“ dešťů, zimy a věčné tmy z něj dělá něco, co se nachází mezi různými podnebnými pásmy.

Batman s Robertem Pattinsonem snese srovnání s dosud nepřekonanou trilogií Christophera Nolana, což je pro novinku režiséra Matta Reevese jednoznačná pochvala. Atmosféra je výrazně naléhavější a úzkostnější než v Batman začíná (2005). O tom, co předcházelo přerodu Bruce Waynea v Batmana, se toho příliš nedozvíme. Tvůrci se soustředí primárně na řádění psychopatického Hádankáře/Riddlera (Paul Dano), jehož krvavé kousky, postupy a hrátky s Batmanem a policií se nesou v duchu různých thrillerů a hororů se sériovými vrahy.

I v novince autoři pokračují v zobrazování superhrdinů jako zranitelných postav majících emoce, traumata a hlubší vztahy. Reevesův Batman v podání Pattinsona nepůsobí směšně a trapně, je odhodlaný, silný a částečně ztrápený. Jeho špičkování s Catwoman (Zöe Kravitz) má jednoznačně potřebnou šťávu, emancipační podtext i psychologickou hloubku. Colin Farrell je coby Tučňák k nepoznání, ale ačkoliv se blýskne ostřejší automobilovou honičkou a dalšími mafiánsky laděnými akcemi, největším démonem filmu pořád zůstává Paul Dano coby obávaný Hádankář/Riddler. Tvůrci si otevřeli vrátka pro pokračování. Uvidíme, kdy se na scéně zjeví Joker.

Vzhledem k tomu, že nejsem zastánkyní neustálého přetáčení filmů o jedněch a těch samých hrdinech pořád dokola, šla jsem na nového Batmana prakticky bez očekávání. Musím ale říct, že jsem byla více než příjemně překvapená. Po pro mě nezajímavé batmanovské sérii s Benem Affleckem se u mě temný princ Gothamu v podání Roberta Pattinsona neuvěřitelně vyšvihnul. Tříhodinový snímek je plný nejen temných a úzkostných scenérií a povedených akčních momentů.

Catwoman (Zoë Kravitz) je zde navíc konečně vizuálně zpracovaná podle komiksové předlohy. Toto nejnovější zpracování Seliny konečně prozrazuje něco o její minulosti, tvůrci pracují s její osobností, a přitom příjemným tempem rozvíjejí její vztah s Batmanem. A musím zmínit, že to mezi nimi opravdu jiskří. Matt Reeves skvěle pracuje s temným potenciálem komiksů, hrdinu ale ukazuje mnohem více jako lidskou bytost, než tomu bylo ve filmech s batmanovskou tematikou doposud. Pattinson není jen dobrý Batman, je i neuvěřitelně šarmantním, inteligentním a lidským Brucem Waynem.

Matt Reeves si ukousl hodně velké sousto. Přijít s novou vizí jednoho z nejpopulárnějších komiksových hrdinů po skvělých pojetích Burtona nebo Nolana by klidně mohlo znamenat jeho profesní sebevraždu. Naštěstí ale potvrdil své kvality z předchozích filmů (Monstrum, Válka o planetu opic) a přinesl další netopýří sólovku, která se za sebe vedle těch předchozích nemusí vůbec stydět. Reeves sliboval, že jeho Batman bude temnou (až hororovou) detektivkou, a přesně to také splnil. Jeho uchopení v sobě propojuje zemitou epiku Nolanova Temného rytíře s ponurostí a špinavostí Fincherova filmu Sedm.

Reevesův film má hodně zamotaný děj, v němž pravidelně dochází k překvapivým odhalením, která souvisejí s korupcí na nejvyšších gothamských místech. Tu se velmi svérázně rozhodl vytrestat Riddler/Hádankář, jeden z předních Batmanových nepřátel. V Reevesově podání má ale svým terorizováním města mnohem blíže k Ledgerovu Jokerovi či psychopatickému vrahovi ze Sedm než k šaškovi v zeleném pyžamu, jak jej známe ve ztvárnění Jima Carreyho v Batman navždy. Stejně tak Penguin/Tučňák v podání výborného Colina Farrella nemá prakticky nic společného s Dannym DeVitem v Batman se vrací.

Vzhledem k mohutné tříhodinové stopáži, nikterak zběsilému tempu a minimálnímu zacílení na vizuální atrakce je velmi pravděpodobné, že lidé, kteří chtějí od filmových komiksů primárně popcornovou zábavu ve stylu většiny marvelovek, budou zklamaní, protože Reeves natočil depresivní městské drama, které pojednává o všudypřítomné morální špíně, kostlivcích ve skříni a minimální šanci na vidinu lepších zítřků. Není to přímo revoluční dílo, protože Reeves viditelně a přiznaně čerpá odjinud, jeho syntéza vlivů a stylů ale sama o sobě funguje vysoce nadprůměrně, a proto s chutí Pattinsonova zachmuřeného hrdinu uvidím za pár let v kině znovu.

Matt Reeves slíbil, že Batmana uchopí jinak než Nolan a Burton. Že přitvrdí, vynechá humor a naservíruje temnou detektivku s osamělým zádumčivým mstitelem, která nebude hrát podle pravidel tradičních komiksových blockbusterů. The Batman trvá 175 minut, tedy déle než třeba epické Společenstvo prstenu, a výše zmíněné přísliby bezesporu naplňuje. Jde o hutné opětovné seznámení se s gothamským maskovaným hrdinou, které se namísto psychologicky motivovaných flashbacků vydává cestou tvrdého boje s protivníky v prostředí, které je zločinem a korupcí prolezlé skrznaskrz.

Robert Pattinson si zde jen minimálně sundává svou kápi, a byť se objevuje takřka v každé scéně, Batman je v jeho podání spíše metodickým vyšetřujícím bijcem nežli cool miliardářem, jak často působil v podání Christiana Balea. Reeves ostatně neodbočuje od klíčové detektivní linie, odvíjející se od krvavých činů tajemného Hádankáře, a každý dialog a scéna vedou jen k další stopě, po níž se zarputilý a před světem schovaný Bruce Wayne vydává. A byť se v poslední hodině až moc mluví a jinak vyrovnané tempo se trochu rozmělňuje kvůli tomu, že scénář musí propojit vyšetřování s rodinnou minulostí aktérů, výsledek je až překvapivě soudržný a nenudí.

Opravdu velkých akčních scén tolik neuvidíte, ale když už na ně dojde, rozhodně vypadají esenciálně a mají intenzivní účinek. A něco podobného lze napsat o celé formální stránce, která si udržuje působivost a originalitu i přesto, že mnohdy vydatně opisuje ze všeho možného – deštivé zkorumpované město a stíhaný sériový vrah připomínají Fincherův film Sedm a z výpravy, která epické záběry většinou nahrazuje tlumeně osvětlenými scénami s malou hloubkou ostrosti, dýchá inspirace mysteriózním filmem noir. Jako bychom se ocitli ve světě Blade Runnera, zbaveném futuristického kontextu, v němž ze stínů vystupuje netopýří přízrak, jehož síla tkví zejména v jeho zranitelnosti.

Reeves nám opakovaně zdůrazňuje, že nevypráví o nepřemožitelném superhrdinovi, nýbrž o bohatém chlapíkovi, jenž cítí a padá na kolena stejně jako kterýkoli smrtelník. A přestože tento nárok na uvěřitelnost a skoro úplná absence motivů z ranku sci-fi vždy zcela nesouzní s natolik okázalým stylem a příběhem, který vychází z více žánrových tradic, The Batman je pozoruhodný a vzrušující velkofilm. A jestli zasluhuje vaše peníze za návštěvu co nejluxusnějšího a nejhlasitějšího kinosálu? Určitě ano.