První dojmy: Texaská motorovka se na Netflixu čvachtá v krvi, ale půlstoletí starý masakr zůstává nepokořen

Nový Texaský masakr motorovou pilou je si nejambicióznějším pokračováním slavného originálu. Postavu maniakálního vraha Leatherface alias Kožené tváře, jenž se rád ohání motorovkou a nosí kůže svých obětí, poprvé představil režisér Tobe Hooper roku 1974. Původní Texaský masakr byl nezávislý projekt vznikající na koleni, v nesnesitelných vedrech a šílených produkčních podmínkách. A možná i proto dodnes uchvacuje svou ryzí a naturalistickou hororovou náturou, jíž se armáda pokračovatelů nedokáže vyrovnat.

V průběhu let jsme dostali regulérní sequel (druhý díl od Hoopera z roku 1986), oficiální remake z roku 2003 či prequel, vysvětlující původ a duševní znetvoření Leatherface, jenž se stal podobně nesmrtelnou hororovou ikonou jako Michael Myers ze série Halloween. Žádný z těchto filmů ale za moc nestál. Tvůrci se nyní rozhodli kráčet ve šlépějích Halloweenu, který se roku 2018 vrátil v podobě sequelu, navazujícího pouze na sedmdesátkový originál a ignorujícího všechna další pokračování.

Nový Texaský masakr motorovou pilou tedy rozvádí události prvního Hooperova filmu, od nichž uplynulo takřka padesát let. Do zapadlého texaského městečka přijíždí čtveřice bohatých influencerů, která hodlá oživit zdejší skomírající infrastrukturu a přivést do kraje s levnými cenami mladou krev. Netuší ale, že jeden z odkoupených domů tajně obývá také hledaný vrah a šílenec, jenž na vyrušení nereaguje dvakrát přívětivě. Začínají nová jatka a na scéně se objevuje také Sally Hardesty (Olwen Fouere), jediná přeživší již legendárního masakru, která z celého srdce touží po pomstě. Režíruje zatím neznámý David Blue Garcia, na scénáři se podílela dvojice stojící za hororovým hitem Smrt ve tmě.

Zde jsou první dojmy našich redaktorů, kteří již Texaský masakr motorovou pilou viděli.

Jako obrovský fanoušek Hooperova originálu se neubráním trpkému zklamání, přestože zázraky nemohl v tomto případě očekávat nikdo. Původní Texaský masakr je dusná a intenzivní filmařina, která triumfuje mimo jiné tím, jak odtažitě přistupuje k aktérům, jež v podstatě redukuje na chodící fláky masa. Hooper do svého filmu účelně propašoval tehdejší trauma z vietnamské války, kam mladí lidé rukovali jako na porážku, a setkání s Leatherfacem je i po letech šokujícím zážitkem, evokujícím pocity, které by mohla mít zvířata jdoucí na jatka.

A tento neúprosný pocit blížícího se nebezpečí v novém filmu absentuje. Nahrazuje jej stylizovanější rodinné setkání, v němž narychlo sesmolená zápletka slouží k vyvolání nostalgie a krvavější prezentaci námětu. K dobru lze snímku připsat dravé tempo, nic nekazící herce a dílčí hororové nápady, které mnohé žánrové fanoušky jistě uspokojí. Ve vrcholné scéně filmu například Leatherface nastoupí do autobusu plného instagramové mládeže a rozjede brutální show, na kterou jen tak nezapomenete. Jenže je spíše zábavná nežli sugestivní.

Po napětí, jež Hooper navozoval záběry na bázi lovec – oběť či skoro úplným subjektivním přístupem, kdy jsme ty nejvypjatější sekvence prožívali společně se Sally, zde většinou není ani stopy. Jde pouze o stylověji naleštěný a krvavější fanservice, který užívá podobně hloupé oslí můstky jako Texaský masakr motorovou pilou 3D z roku 2013 a který na fandy originálu ve výsledku kašle. Nesnaží se totiž ani v nejmenším přiblížit tomu, co jedničku tak zdobilo, a to, jak nakládá se Sally, je dost neuctivé. Na druhou stranu právě schopnost místy překvapit a být nekompromisní tenhle texaský příspěvek pozvedá z matné šedi na úroveň solidní vyvražďovačky se suprovým záporákem, jemuž jako jedinému návrat plně prospívá.

Máte-li rádi daný subnžánr, můžete v klidu vypnout mozek a bavit se nad vykutálenými kousky pověstné motorovky. Jde o zřejmě nejlepší a rozhodně nejzábavnější „Masakr“ za posledních dvacet let, i když to pořád ani za mák nestačí na geniální originál.

Nový Texaský masakr je... složitý. Na jedné straně se filmu nedá upřít, že z řemeslného hlediska vypadá opravdu fajnově. Úvod svým pojetím „vítejte v buranově“ a zažloutlým laděním obrazu velmi dobře evokuje styl kultovní klasiky, na kterou navazuje. David Blue Garcia navíc nepůsobí jako člověk, který nechápe, jak se staví scéna, takže jednotlivé fragmenty vypadají dobře a umí vytvořit správně tísnivou atmosféru pro oběti (a tudíž i pro publikum). A produkující Fede Alvarez (režisér remaku Lesní duch), jenž se podílel i na scénáři, nemá problém s krvavostí a z filmu doslova stříkají hektolitry krve. V trailerech propálená scéna v autobusu je díky tomu téměř dokonale vymyšlený gorefest. Téměř proto, že je scénář hodně líný, takže se postavy chovají skoro neustále pitomě a doslova se nabízejí jako maso na porážku.

On je celý scénář značně nedomyšlený a zkratkovitý. Už výchozí bod je prapodivně nedotažený. Nechvalně proslulý maniak Leatherface nikdy nebyl dopaden, protože „měl masku, takže chlap, u kterého nevíme, jak vypadá, se těžko hledá“. Ale pak ve vyprázdněném městě bydlí jen tři lidé a z toho jen jeden je nemluvný, hrozivě vyhlížející hromotluk. Je až s podivem, že by to nikdy nikoho nenapadlo – dvakrát tolik, když se Sally z původního filmu dala sama k policii a hledala ho několik desítek let. I spouštěč, který vede k novému masakru, je dost násilně našroubovaný (nechci spoilerovat). A celku rozhodně nepomáhá ani to, že potenciálních obětí je sice hodně, ale žádná z postav není extra zajímavá nebo zapamatovatelná. Finální scéna, jakkoli věrná samotnému žánru, už svou přepáleností působí jen komicky.

To nejlepší, co mě na obranu příběhu, v němž naprosto absentuje logika, napadá, je to, že stále není tak debilní jako Texaský masakr motorovou pilou 3D. V něm hlavní hrdinka ke konci zjistila, že Leatherface je její příbuzný. A protože lidé z města zabili kdysi jeho (a tedy i její) rodinu, vybodla se zničehonic na fakt, že jí Leatherface před pár hodinami brutálně povraždil přátele, pomohla mu všechny hříšníky zabít, protože rodina přeci drží při sobě, a začala s ním bydlet. Uf. Vedle podobného twistu se jeví i tohle „nic“ jako celkem obstojná záležitost. Ale je to vítězství jednookého mezi slepými.

Pro milovníky krvavých hororů každopádně nebude nový Texaský masakr úplnou ztrátou času, protože má vysoký bodycount a z filmařského hlediska je solidně odvedený. Ale víc než docela šťavnatou vybíjenou nenabízí.