Venom 2: Carnage přichází – první dojmy

Po prvním díle Venoma jsem měla jasno v jedné věci, a to v tom, že se těším na pokračování. Tom Hardy byl skvělý, navíc se vědělo, že se ve druhém díle blýskne v roli hlavního záporáka oblíbený herec Woody Harrelson. Skoro tři roky jsem čekala, co z toho vznikne, a výsledek je venku. Nakonec ale nevím, jestli jsem nadšená, zklamaná, překvapená nebo zaskočená. Děj je na můj vkus až příliš uspěchaný, je tu důraz na spoustu nepodstatných maličkostí a bojové scény postrádají tu brutalitu, již jsem očekávala a na kterou jsem se celou dobu těšila. Na druhou stranu ale oba herci odvedli perfektní výkon a několikrát jsem se musela nad některými scénami zasmát. Bude pro mě ještě těžké film náležitě ohodnotit.

První Venom ve mně žádný hluboký dojem nezanechal, na druhou stranu mi ale ani ničím moc nevadil. Bohužel s dvojkou je to o dost horší. Na té mi vadí hlavně dvě věci. První je uspěchanost. Ve filmu není dostatek času a prostoru prakticky na nic. Na zápletky, vztahy a vlastně ani na akci. Například základní profilace dvojice záporáků jakožto komiksové parafráze Bonnie a Clydea není marná, Woody Harrelson i Naomie Harris se celkem snaží, jejich destruktivní psycholáska je ale odbyta v takových zkratkách, že jí není možné jakkoliv skutečně podlehnout. Podobně útržkovitě působí i akční scény, které mají místy sice solidní základ (jako útěk z vězení), kvůli přístupnosti a minimální invenci ale místo zdrcujícího brutálního nářezu, z něhož by nám spadla brada, dostáváme jen snadno zaměnitelnou digitální matlanici.

Druhou věcí, kterou rovněž nepřekousnu, je samotné pojetí Venoma. Toho jsem dříve vždy chápal jako záludného našeptávače, jenž se duševně nalomeného Eddieho Brocka snaží definitivně převést na temnou stranu. Tvůrci této série z něj ale nakonec udělali pouze nerudného a samolibého sidekicka, který přestože by chtěl lidem žrát mozky, nebudí (a nejspíš ani nemá budit!) v podstatě žádný respekt, natož děs (a s ryze padoušským Carnagem to není o moc lepší). Film díky rychlému tempu a stopáži pod sto minut sice rychle uteče, v dnešní době ale neobstojí ani jako přímočará odpočinková zábava. A to v sobě přitom skrývá potenciál na unikátní drsnou a zatraceně temnou komiksovou pecku. Navíc takhle chabý a nevýrazný výkon jsem od svého oblíbence Toma Hardyho asi ještě neviděl...

Podrobnou recenzi si na Kinoboxu přečtete již zítra.