75%
Tenet
- Akční
- Sci-fi
- +2
Knižní Duna od vizionářského autora Franka Herberta je už půl století tvrdým oříškem pro sebevědomé a osobité režiséry. Chilsko-francouzský guru avantgardní tvorby Alejandro Jodorowsky zasvětil adaptaci románu několik let, ale nikdy jej neposunul ze stádia smělých plánů, a mystický David Lynch podle všeobecného mínění neodvedl vůbec dobrou práci, když Dunu zadaptoval v roce 1984. V jejich stopách nyní kráčí Kanaďan Denis Villeneuve, režisér oslavovaných děl jako Příchozí nebo Zmizení, jenž svou Dunu pojal jako obrovský spektákl za 160 milionů dolarů, který si zasluhuje rozšířit do minimálně dvoudílné výpravné série.
Už od počátku přitom panovaly obavy, že takto tematicky vyhraněný projekt si na sebe v dobách velkých filmových sérií nemůže vydělat. Tuto starost jen přiživila pandemie koronaviru a následné rozhodnutí společnosti Warner Bros., podle něhož budou ty největší filmové premiéry roku 2021 uváděny simultánně v kinech i na HBO Max. Duně tak byl odepřen status spásného velkofilmu pro velká plátna, který minulé léto náležel Tenetu Christophera Nolena, a nyní studiu nezbývá než nalít ohromné finance do propagace a spoléhat na to, že majestátní upoutávky a hvězdný rozměr celého štábu na platící publikum zapůsobí.
K tomu jsou samozřejmě zapotřebí i první pozitivní ohlasy, které už po
páteční premiéře na benátském festivalu proudí zahraničními weby. A v tomto směru je zatím Duna poněkud ambivalentní. Jistě, dle procentuálního hodnocení dosud převažuje spokojenost a stránka Rotten Tomatoes hlásí hned 29 pozitivních recenzí z celkových 34, přičemž průměrný rating činí více než uspokojivých 8,2 z 10. Vize kanadského filmaře je prý skutečně opulentní a řada sekvencí publikum zcela pohltí a připraví mu kulisu, jakou jsme v žánru sci-fi nezažili už hodně dlouho. Chválí se samozřejmě také herci v čele s Timothéem Chalametem, Oscarem Isaacem a Rebeccou Ferguson a produkční i zvukový design, stvořený pro hmotná ocenění, která by podle některých nemusela minout ani Villeneuvea za rozmáchlou režii.
Jenže současně se vkrádají i zklamané povzdechy, podle nichž ani toto draze ošetřené zpracování nestačí komplexnosti a hloubavosti Herbertovy vize. Villeneuve chce být megalomanský do takové míry, že zkrátka nestačí sám sobě a jeho vyprávění koketuje s vyprázdněností a tendenčností filmů o vyvolených hrdinech. Duna trvá 155 minut a kritičtější recenzenti namítají, že se toho v ní mnoho neodehraje a že Villeneuve až moc spoléhá na výrobu pokračování, k níž přitom vůbec nemusí dojít – záleží čistě na tom, jak si „první část“ povede v kinech, což je velká neznámá.
Slabiny ohledně scénáře a vyprávění se bohužel jeví jako poměrně očekávatelné, pokud je divák schopný aplikovat trochu kritičtější pohled na dosavadní režisérovu tvorbu. Villeneuve samozřejmě umí budovat okázalé filmové světy a jeho snímky krásně znějí i vypadají, avšak problematiku soudržného vyprávění ve velmi dlouhých celovečerních formátech stále úplně nevychytal a řada obrazů i pasáží je v jeho podání jen audiovizuální onanií bez duše. A dle prvních ohlasů se zdá, že podobný neduh jej bude doprovázet i v případě extrémně ambiciózní Duny, která bohatostí a „velikostí“ motivů zašlape do země i Blade Runner 2049. Pouštní červi či létající lodě jsou ve filmu tak obrovské, až se právě jejich velikost údajně jeví jako jediná funkce. A jednotlivé postavy, hrané bez výjimky zajímavými charakterními herci, pak nemohou s touto produkční masivností soupeřit.
V celkovém součtu pochopitelně není zapotřebí propadat panice a nesetrvávat ve stavu natěšení – Duna bude na VELKÉM PLÁTNĚ zárukou prvotřídní řemeslné podívané a nikdo nemůže s přesvědčením rozhodčího tvrdit, že její příběh bude zklamáním pro každého znalce a obdivovatele knižní předlohy. Opatrnost je ovšem matkou moudrosti a v případě takto monumentálního projektu, z něhož ambice šlehají na všechny strany jako nezkrotné plameny, to bude očividně platit dvojnásob.
