Jiu Jitsu: Zkouřený večerníček Nicolas Cage, Tony Jaa a parta drsňáků ve fascinujícím pokusu o nového Predátora

Každých šest let proletí nad Zemí kometa, díky níž se otevře tajemný portál, jímž na naši planetu projde vesmírný bojovník Brax, aby se na utkal na život a na smrt s devíti pozemskými bojovníky. Když s ním někdo z nich odmítne soupeřit, Brax vyhladí celou planetu...

To bylo zase jednou pošušňáníčko! Nový film režiséra Kickboxera Dimitriho Logothetise (pokusím se mu to jméno moc nekomolit a nedělat si z něj legraci) by moc chtěl být novým Predátorem, ke všemu říznutý stylem Mortal Kombatu (prim zde hrají kontaktní souboje). A ne, není to dobré. Skoro vůbec.

Od nové béčkové akční sci-fi s Nicolasem Cagem v jedné z hlavních rolí ostatně asi nikdo soudný nic přehnaně kvalitního čekat nemohl. Ovšem když se k tomuhle projektu přimotali drsňák Frank Grillo (Captain America: Občanská válka, Wheelman) a thajský řezník Tony Jaa (Ong-Bak, Rychle a zběsile 7), rázem se z filmu stalo cosi o řád atraktivnějšího (i když asi jen pro nenapravitelné fandy bezduchých akčních vylomenin). Naneštěstí ani jejich (poměrně hojná) účast téhle pofidérní břečce skoro vůbec nepomohla.

Fakt, že zápletka i scénář Jiu Jitsu jsou silně debilní, je sice "trochu" problém, ale jelikož ambice snímku tkví jinde, není důvod se tím příliš zabývat. Cílovým aspektem mají být akční scény, jichž tvůrci během stominutové stopáže nabídnou rozhodně nezanedbatelný počet. A byl bych pokrytec, kdybych tvrdil, že se na žádnou z nich nedá koukat. Některé jsou docela ok, obzvlášť, když se naplno rozjede právě thajský tajfun (jehož postava je tu ale vyloženě zbytečná), který svými mimořádnými bojovými schopnostmi stále dokáže nadchnout. Jenže...

Jenže to by to jemu i ostatním snaživcům před kamerou nesměl kazit ten již zmíněný pán s divným jménem. Ten se sice snažil (a kameraman rovněž), na natáčení šťavnatých kontaktních bitek ale zkrátka talent moc nemá. V lepších chvílích jde o současný standard, nejednou je však nepříjemně vidět, jak někdo při boji promáchne či se svého soupeře při úderu ve skutečnosti snad vůbec nedotkne. Popřípadě dotkne (nebo to tak alespoň působí), ale je to nasnímáno z nevhodného úhlu či je to špatně sestříháno. Extrémní divný je také například moment, kdy kamera během akce přejde do POV módu, takže dění najednou sledujeme z pohledu hlavního hrdiny (Alan Moussi), jehož ale po chvilce vidíme normálně zase před kamerou, aniž bychom přitom specifickou POV optiku opustili...?!? Bez nadsázky to tak působí dojmem, že chvílemi scénu snímá sám Moussi (!) a v případě potřeby si prostě používanou ruční kameru položí na zem - a poté si ji opět vezme do ruky a natáčí a bojuje zase vesele dál...

Občas tak jde o dost smutný (či nechtěně směšný) pohled na promarněnou příležitost, protože s totožným lidským "materiálem" (kromě Tonyho především zmíněný necharismatický neherec Alain Moussi) by někteří současní režisérští mistři akce (Gareth Evans, Chad Stahelski, Matthew Vaughn) dokázali tvořit učiněné zázraky v podobě strhujících a dech beroucích přehlídek parádních kopů, chvatů, otoček, salt apod. A to snad raději ani nebudu rozebírat, jak zoufale Logothetsfwfs pracuje s kamerou připoutanou hercům k tělu...

Z postav stojí za (jakoukoliv) zmínku opravdu jen ta Cageova (tedy když nepočítám záměrně komickou figurku špatného vojenského překladatele v podání "Krabáka" ze seriálu Jmenuju se Earl). Ne snad proto, že by byla nějak dobře napsaná a zahraná (Cage kupodivu/bohužel vlastně ani moc nepřehrává), ale na rozdíl od ostatních (kteří jsou a-b-s-o-l-u-t-n-ě nijací) on je alespoň něčím zajímavý. Tím, jak srandovně vypadá (asi jako vlasatý plukovník Kurtz, který kouří trávu a hraje si na samuraje) a hlavně některými svými úžasně mimózními replikami typu: "Je to válčící básník ve smyslu sci-fi." Navíc má kdesi uprostřed barmské džungle zařízené jakési podzemní doupě, v němž mu nechybí ani klavír, a z nudy si v něm z novin skládá čepice, aby si mohl hrát na Večerníčka...

Ani onen "ultimativní" vesmírný zloduch není dostatečným důvodem, proč s tímto filmem ztrácet svůj drahocenný čas. Kromě toho, že to on údajně naučil lidstvo jiu jitsu (WTF?!), jde skutečně jen o chabou parafrázi kultovního mimozemského lovce z "arnoldovské" 80's klasiky (taky se umí zneviditelnit, má podobně laděnou výzbroj apod.), ovšem jeho design je velmi fádní (vypadá jako takový divný ninja) a nejdéle někdy od půlky filmu už nevzbuzuje vůbec žádný respekt či snad dokonce strach (v tomhle ohledu selhává Jiu Jitsu oproti McTiernanovu dokonalému filmu opravdu masivně).

Chvíli jsem dokonce uvažoval, že bych dal téhle slátanině 0 %, čímž jsem chtěl dát (po vzoru Františka Fuky) najevo, že se jedná o film, který je tak špatný, až je vlastně zábavný. Jenže on je takový "bohužel" jen v některých momentech - rozhodně ne po celou dobu (jak už jsem zmínil, akce občas není úplně hrozná). Jako "party movie" by ovšem Jiu Jitsu i tak mohlo posloužit vcelku dobře...

Hodnocení: 25%