72%
Slunovrat
- Drama
- Horor
Byť třeba sami žádný horor nenatočili, řada slavných filmařů v čele s Martinem Scorsesem či Quentinem Tarantinem se svou zálibou ve strašidelném a násilném žánru netají. Nyní máme unikátní možnost nahlédnout více pod pokličku osobního vkusu těchto ikon a seznámit se s hororovými díly, které by oni pro promítání o halloweenském večeru (a vlastně i kdykoli jindy) doporučili. Pojďme se podívat na 40 silných vztahů mezi režisérem a oblíbeným hororem i s krátkými komentáři vyvolených (jsou-li k dispozici).
Co o filmu řekl: "Jeden z filmů, ke kterým se pravidelně vracím. Vždy na mě měl velký vliv, byl mi zdrojem nápadů - a vždy patřil k mým oblíbeným. Mia Farrow předvádí skvělý a objemný výkon a měl jsem možnost přečíst si scénář, který je báječný."
"Tenhle film měl vždy ten empatický pohled na hrozbu, jaký nepostrádá hodně asijských hororů. Když si představíme ty duchy v japonských a korejských hororech, často jsou jimi ukřivděné ženy, které konají z pomsty či hněvu. Mnoho z nich končí aktem empatie, nebo je musíte odložit k odpočinku - myslím, že tyhle typy filmů to mají v krvi."
"Mrazivý a meditativní hlavolam Oze Perkinse je jedním z mých oblíbených. Herci předvádí skvělé výkony, a co se nejprve jeví jako příběh o dívkách, které se střetávají s nadpřirozenými silami na internátní škole, se ukáže být něčím mnohem hlubším. Miluji ten film z mnoha důvodů, ale především kvůli tomu, jak se dotýká neposkvrněné fasety příběhů o posednutí."
"Film překračuje hranice žánru a přináší pravou čistokrevnou hrůzu, která je původní a nevyhnutelná. Abychom ji přežili, musíme na sebe uvrhnout kletbu. Doufáme, že ty děsivé momenty, jichž jsme byli svědky, se nakonec usadí v neutrálním náhledu na nešťastnou událost, jako neškodný výjev z rozkošných miniaturních figur."
"Ať vejde ten pravý, Teď se nedívej, Eyes Without a Face, Mazací hlava, Kočičí lidé... Je jich pár, které nikdy nezmiňuji, protože na ně zcela zapomínám. Oni. Miluji Oni."
"Ve své době šlo o nezávislý horor, lehce drsný při okrajích, ale je to jeden z nejskvělejších a nejstrašidelnějších filmů vůbec. Nově zrestaurované zabarvené verze jsou působivé, ale já stále preferuji původní černobílou verzi na 16mm pásu. Ta obsahuje zvláštní mysterii a pomáhá budovat mýtus, že Max Shreck byl skutečný upír."
"Tajemství toho filmu je fyzické. Jeho tanec je politický. Vydává se milionem různých směrů a ani po měsících na něj nemohu přestat myslet - jako s každým filmem, který nekončí, když snímek končí."
"Hlavní postava je jako nemrtvá Audrey Hepburn. Ten kontrast mezi krásou a brutalitou mě hodně inspiroval. Souboj děsivé i okouzlující fantazie byl jen zřídka tak mocný. A navíc se to pyšní výjimečným soundtrackem (od Maurice Jarreho)!"
V rozhovoru z roku 2009, kdy kultovní režisér sdílel svých 20 top filmů mezi lety 1992 a 2009, prohlásil, že "pokud někdy existovalo mistrovské dílo, je to Konkurs."
"Tato adaptace 'The Turn of the Screw' je jedním z mála filmů, které nedělají Henrymu Jamesovi (autoru předlohy) ostudu. Nádherně vytvořeno a zahráno, bezchybně natočeno a velmi děsivé."
K dispozici je pouze vyjádření Martina Scorseseho, který tento povídkový horor rovněž zbožňuje: "Britská klasika - čtyři cizinci, kteří se shromáždí ve venkovském domě, vyprávějí čtyři různé příběhy, přičemž každý z nich je nesmírně znepokojivý a gradovaný montáží, v níž se fragmenty ze všech povídek překrývají a stupňují šílenství."
"Debut Ariho Astera je jedním z nejděsivějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Po předčasné projekci ve Vancouveru jsem musel spát s rozsvícenými světly - něco podobného se mi nestalo od roku 2002. Byl jsem traumatizovaný, přemýšlel jsem, zda vůbec může být ten film takhle brutální. Jediný způsob, jak to zjistit, bylo dotáhnout co nejvíce přátel na premiéru v kinech o pár týdnů později. Možná to bylo kvůli mým hlasitě vřeštícím kolegům, ale tentokrát jsem se nemohl přestat smát. Jak zlomyslný film! Nemohu se dočkat, až si to budu přehrávat každý říjen po zbytek života."
"Film, v němž se nepravděpodobný záporák ukáže být tím nejstrašnějším. Herecké výkony, scénář a dialogy jsou tím, kde se nachází veškerý strach - miluji takovou techniku."
"Mistrovské dílo. Říká něco více o lidech jako takových. Pro mě vyjadřuje přesně to, jak se musí zvíře cítit na jatkách. Někteří lidé se mohou ztotožnit s Leatherfacem, ale já se ztotožňuji jednoznačně s oběťmi. V tom filmu je něco tak skvělým způsobem drsného a surového.. Je to stále šokující. Je v tom tolik energie - minulou noc jsem v televizi sledovala remake Pátku třináctého a připadala jsem si, jako když koukám na reklamu na šampón."
"Skutečný horor přichází dle mého v závěru, kdy si charaktery Jeffa Goldbluma a Geeny Davis uvědomí, že se vzájemně zoufale milují, ale nemohou být spolu. Pravá hrůza tkvěla v oné nemožnosti lásky mezi nimi."
"V životě jsem nebyl tak vyděšený. Křičel jsem a prosil svou sestru, ať mě vezme domů, a ona se mě snažila umlčet. Nikdy předtím jsem takovou hrůzu nezažil. Bylo to tak skutečné, jako nějaký dokumentární horor. Nikdy předtím jsem v kině neviděl černobílý film a tohle vypadalo jako dokument. Nebylo na tom nic hollywoodského - bylo to jen nepoddajné a úplné šílenství, které mě velmi rozrušilo."
"Je to děsivý snímek, ale co mě na něm fascinuje nejvíce, je jeho umění zachytit filmovou esenci a odhalit, že my všichni jsme vlastně zvědavci a šmíráci, když jdeme zhlédnout film - jakýkoli film. Vystavuje to fetišismus filmové tvorby a to, jak je strašidelné, když stavíme těla do různých pozic a ždímeme syrové emoce z lidí, jež osvětlujeme a manipulujeme s nimi, abychom to celé nahráli a kochali se tou zkušeností později o samotě, popřípadě ji dávali ostatním ve tmě na odiv."
"Vždy jsem byl velkým fandou Ridleyho Scotta, obzvlášť jako dítě. Vetřelec či Blade Runner mě zcela smetli, protože vytvořili tyhle výjimečné a naprosto pohlcující světy."
"Byl to takový průlom. Tihle ošuntělí upíři se procházeli kolem jako směs amerických a západních slabin a zcela mě pohltili. Nic takového jsem jinde neviděl. Je v tom navíc mnoho velmi černého obskurního humoru.. Způsob, jakým si hrají se svými oběťmi, je tak děsivý."
"Film Alejandra Amenábara s Nicole Kidman je výtečně natočený a krásně oldschool. Opravdu jde o jeden z nejlepších viktoriánských duchařských příběhů na bázi 'rána ve tmě', jaký kdy byl natočen."
"Jeden z mých pěti nejoblíbenějších filmů vůbec. Když to vyšlo, slyšela jsem jen o hysterii kolem té scény s nůžkami. Ale po zhlédnutí mi tenhle moment přišel snad nejméně šokující. Ta scéna s vránou v liščí noře, kterou se Dafoe snažil zabít - ta mi připomněla vlastní znepokojivý sen, jak déja vu mých vlastních emocí. Je to uklidňující, když temnota někoho jiného zrcadlí tu vaši. Lars je statečný, protože je v tomhle filmu velice intimní."
"V kině jsem na tom byla třikrát. Nemohu uvěřit, že jde o debut. Jako kdyby protřelí mistři byli schopní skutečně manipulovat s publikem, jako kdybyste byli v rukou někoho, kdo má nad vámi absolutní kontrolu."
"Film, který je rozdělen do pěti povídek, má vypadat jako komiks, ale je to strašidelné, je to nechutné a je to opravdu zábava. Navíc se jedná o antologii, takže nemusíte úplně dávat pozor, a pokud se vám nelíbí aktuální příběh, za 10 minut začne další... Skvělé obsazení, neuvěřitelný scénář, brilantní makeup a nonstop zábava. Velmi podceňovaný horor, který zaručuje kvalitně strávený čas."
"Temný pán všech půlnočních filmů. Lynchovo snímky jsou děsivé tím způsobem, jenž moderní horory atakují jen zřídka. On hovoří otevřeně s mým vnitřním dítětem, s nočními můrami mého sedmiletého já. Ojedinělý kinematografický zážitek."
"Je to pravděpodobně nejděsivější film mého seznamu (13 oblíbených hororů), neboť zahrnuje dva mladé výtržníky, kteří terorizují rodinu v jejich venkovském domě. Je to tak trochu věc, kterou dnes vidíte ve zprávách často. Je tu pravděpodobnost, že by k tomu opravdu mohlo dojít. A je to brilantně natočeno."
Režisér Strážců galaxie uvedl slavný žraločí horor Stevena Spielberga na prvním místě svého seznamu 50 nejoblíbenějších hororů. Zdůvodnění přiloženo nebylo, ale je vůbec nějaké potřeba?
"Krvavé scény jsou natolik nepřiměřené, až se stávají absurdními a poetickými. Baví mě, když krev a maso vytváří něco, co se stává barokním a operním. Quentin Tarantino něco takového dělá v Kill Bill."
"Úvodní scéna filmu, kdy Buñuel rozřezává ženské oko - i když ho samozřejmě vyměnili za oko kravské - je natolik šokující, že bych si moc přál, abych tehdy mohl sedět v publiku, kdybych nemohl být přímo za Buñuelem. Kdybych mohl vidět tu reakci - jsem si jistý, že v historii filmu se lidé nikdy tak kvapně neotáčeli jako v tomto případě."
"Víte, co je na Vymítači ďábla děsivého? Každý to ví. Je to ďábel. Když jsem to viděl poprvé, domníval jsem se, že v rámci co největší efektivity ten film vyžaduje, abychom věřili v nějakou vyšší moc. Ale postupem času jsem se ho naučil docenit takový, jaký je. Nedávno jsem se na něj díval znovu a až mě překvapilo, jak je intenzivní. Ty věci, které tehdy udělali, s tou mladou dívkou, zlámali pěnou hromádku tabu. Je to zatraceně dobré."
"Pamatuji si, jak jsem ten film viděla, když v devadesátých letec vyšel. Byla jsem zasažená jeho zdvojenou narativní hrozbou - příběh muže, potenciálně zapleteného do romance s upírem, a především příběh muže, který se propadá do alkoholismu. Jde o neskutečného tematického společníka k filmu Závislost od Abela Ferrary a o špinavý, pronikavý portrét života, jenž se vymyká kontrole."
"Nic takového jsem předtím neviděla. Zůstává to neprůhledné, aniž by se to ocitlo bez kormidla. Silně jímavé a znepokojivé. Inspirativní, neboť to ve mně vyvolává pocity, že každý můžeme vykonat cokoli."
"Ve filmu jsou momenty, kdy praktické efekty strhávají hrůzu, která jde mimo chápání. Pamatuji si, jak jsem určité momenty přetáčel a ptal jsem se sám sebe, jak je byl Adrian Lyne schopen vytvořit. A to jde o jeho jediný horor!"
"Nechybí zde filozofie, není to jen dojení příležitostí pro strašení. Je to nesmírně blízko postavám. Brzy je poznáme a máme o ně starost, bojíme se o ně. Filmařina je zde velmi chytrá a vizuálně stimulující, přičemž se vypráví příběh s překvapivým množstvím humoru, který jen navyšuje hrůzu a vědomí reality."
"Je to jako zvláštní muzikál. V době uvedení nešlo o moc úspěšný snímek, ale dle mého jde o velmi hypnotický a úžasný film. Je to jako zvláštní sen. Takové filmy si nemohu přehrávat opakovaně, protože si s vaší myslí pohrávají jako sen. Připomíná mi to, jak jsem vyrůstal v Burbanku. Věci jsou docela normální na povrchu, ale pod ním už nejsou takové, jak se zdají. Ten film je tak podivná směsice - jednotlivé složky jsou velmi neobvyklé."
"Fantastický příběh o rituálním sebeobětování, o odevzdanosti obojímu, heroinu i kinematografii jakožto začátku i konci všeho a jako jediné možnosti naplnění a sebepoznání. Je to prokletý film, který tenkrát nikdo neviděl, ale dnes jde o absolutní moderní klasiku. Někteří herci se objevili v mých filmech z osmdesátých let."
"Mistrovské převedení slov do filmu od Mary Harron, významné americké režisérky a scénáristky. Řekl bych, že ten film rezonuje ještě více dnes než v době uvedení, někdy před dvaceti lety. Tehdy ho někteří nazývali sexistickou necudností. Výkon Christiana Balea je ohromující a i všichni ostatní herci jsou velmi dobří."
"První film, který mě jako dítě skutečně traumatizoval. Co mě na tom fascinuje, je fakt, že to není jen hororový film, ale spíše snímek o alkoholikovi, který nenávidí svou rodinu. Zastávám názor, že ty nejlepší hororové filmy jsou v prvé řadě běžné snímky, a až potom jsou horory."
"Bylo to skvělé. Nevím, jaký kredit za to obdržel (Danny Boyle), ale při vší té zombiemánii nikdo pořádně nevěděl, co si se zombie filmy vlastně počít. Všichni vlastně jen napodobovali, co dělal George Romero. A Danny byl první, kdo přišel s čerstvým uchopením stagnujícího žánru - sám jsem si přitom neuvědomil, že stagnuje, dokud jsem neviděl tenhle film."
"Způsob, jakým Cronenberg filmuje lidská těla, a jaká si volí témata - lidská smrtelnost, kondice a identita - to vše mě osobně velmi zajímá a zacházím s tím ve vlastních filmech. Příliš dokonalá podoba je můj oblíbený film, protože ho považuji za jeho operu. Je to opera o pěti aktech, Je to řecká tragédie."
"Jsem velký fanda Gaspara Noého a do jeho posledního násilného výpadu jsem se s láskou ponořil. Je to neuvěřitelně hrozivé a znepokojivé a na rozdíl od Zvráceného jsem na to nebyl připraven.. Taneční sekvence jsou výjimečné, a jak vše začíná být stále více nepříčetné s pokroucené, film sklouzává do reality, jež evokuje alternativní fyzický vesmír strukturalistického filmu Serene Velocity od Ernieho Gehra.
Shodujete se s některými volbami? A jaký horor si o halloweenském večeru naladíte vy?
