Generační výpověď pojednávající o neukotvených vztazích a náhlých vzplanutích se vrací v restaurované verzi do českých kin. Od premiéry uplynulo 20 let, řada hlášek ze Samotářů zlidověla, Jan P. Muchow se stal uznávaným hudebním skladatelem (tedy nejen kompilátorem písní) a z některých herců-benjamínků se od té doby staly přední výrazné osobnosti (Ivan Trojan, Jiří Macháček). Doba se za 20 let významně změnila, snímek sem tam prolétne televizí. Vztahy nicméně řešíme a stále řešit budeme. Tak schválně, kdo se v jaké filmové postavě najde.
Téměř čtyřicet let uběhlo od premiéry Postřižin, v nichž Jiří Menzel mistrně zpracoval předlohu spisovatele Bohumila Hrabala (na adaptace jeho děl byl mistr). Nezaměnitelná poetika, výrazní herci (za všechny zmiňme Magdu Vášáryovou, Jiřího Schmitzera, Jaromíra Hanzlíka nebo Rudolfa Hrušínského) a stejně jako v případě Samotářů celá řada nadčasových hlášek tvoří hlavní trumfy československé klasiky. Ta se do kin dostává v digitálně restaurované verzi pod hlavičkou Národního filmového archivu. Klíčová otázka nicméně stojí jasně: "Bude se na zlatý český film, který většinou dobře známe, chodit do kina?".