Očekávaná sci-fi s Willem Smithem možná způsobí žánrovou revoluci

Každý trochu zainteresovaný hollywoodský fanda už určitě četl o tom, jak problematické to s natočením téhle látky bylo. Nápad na sci-fi Blíženec vznikl už před více jak dvaceti lety a okamžitě se stal horkým zbožím, kolem něhož se motaly hvězdy typu Clinta Eastwooda, Harrisona Forda nebo Nicolase Cage a navrch režiséři jako Curtis Hanson či Tony Scott. Hlavní premisou příběhu je však konfrontace stárnoucího špičkového agenta s jeho podstatně mladším klonem, tedy námět, který vyžaduje v takto áčkových tvůrčích kruzích opravdu vyspělé a drahé vizuální efekty. A jejich čas nastal až roku 2017, kdy se obletovanému a odkládanému projektu upsal herec Will Smith a režisérská persona Ang Lee.

Lee pracoval s takzvanou technikou HFR (High Frame Rate), která umožňuje frekvenci 48 snímků za vteřinu (oproti standardním 24), už ve svém předešlém filmu Ulička slávy, zatímco 3D si vyzkoušel v oceňované oscarovce Pí a jeho život. První ohlasy z novinářských projekcí naznačují, že se v obou oblastech značně zlepšil, a Gemini Man má být skvěle zrežírovaná přehlídka prvotřídních technických možností, přesvědčivých CG efektů u omlazovaného Willa Smithe, jehož mladší verze je kompletně digitální a založená na hercově motion-capture výkonu, a v neposlední řadě parádních akčních sekvencí, které z hlavy jen tak nevyženeme. Památná honička ve finále Bourneova mýtu prý dostala velkou konkurenci a celkově se zdá, že po stylistické stránce nás v říjnu čeká dílo, které bude čelit analýzám ze strany různých zapálených historiků.

Jediné výhrady, které mohou být samozřejmě fatální, tak směřují pouze na příběh, jenž je dle očekávání zaseknutý v devadesátých letech a nikoho už nemá šanci překvapit. To ale nemusí znamenat prohru, neboť fanoušků experimentálních devadesátek se stále najde obrovské množství, a pokud Lee zvládne scénář, který prošel mimo jiné rukama Davida Benioffa (Hra o trůny), Darrena Lemkeho (Shazam!) a Billyho Raye (Overlord), ukočírovat ve stylu těch vydařenějších devadesátkových žánrovek, mohlo by jít o nedocenitelnou vlnu nostalgie v nabušeném, možná i revolučním podání. Nechme se překvapit.

Jste opravdu nadšení fanoušci Jokera?