Děj filmu Bourák se odehrává v Šlukdorfu na severu Čech, v imaginárním městě, jehož jméno si režisér vymyslel, a které vzniklo spojením lokací převážně ve Varnsdorfu, Rumburku, Šluknově, Krásné Lípě a blízkém okolí. A hned první natáčecí den patřil Bourákovi v podání Ivana Trojana. Točily se scény na vrakovišti, kterému vládne správce Zlaťák.
„Hraju chlapíka, který opravuje auta a já jsem jen jednou vyměnil pneumatiku, to je jediný, co jsem kdy na autě udělal. Chlapíka, který dokonale tancuje rock n´ roll, a já jsem v životě netancoval a navíc jsem „arytmik“…vůbec nechytám rytmus. Z toho je jasné, že pro roli Bouráka mám všechny potřebné dispozice, z čehož logicky vyplývá, že se na tu roli moc těším,“ přiblížil své pocity z nové role Ivan Trojan v maskérně před první klapkou, když mu maskéři tvořili na hlavě rokenrolového emana a kostymérky ladily kostým ve stylu Jamese Deana po zenitu. „Ondřej jako starší bratr měl už v dětství tendenci mě lehce ponižovat a ubližovat mi, takže si myslím, že si řekl, že se k tomu na starý kolena vrátí a bude mě trýznit tímhle způsobem,“ vysvětlil, proč si myslí, že Ondřej Trojan nabídl roli Bouráka právě jemu.
Sám režisér má pro obsazení hlavní mužské role méně trýznivé vysvětlení: „Ono se to nabízelo a zároveň jsem si říkal, jestli pro někoho bude protiúkol hrát burana, teda Bouráka, tak je to Ivan. Ideální, jak vyhodit herce ze zajetých kolejí, je dát jim roli, kterou buď nikdy předtím nehráli, nebo jim ta figura není vůbec ničím vlastní a nemůžou čerpat sami ze sebe. To je většinou rozebere na šroubky a musí se pak zpátky složit do té postavy. Je to hodně vzrušující a ověřil jsem si už několikrát, že to funguje.“
Za příležitost společné práce vděčí oba scenáristovi Petru Jarchovskému, který napsal pro Ondřeje Trojana na Oscara nominované Želary (2003) i Občanský průkaz (2010), a na oba myslel už při psaní scénáře Bouráka. „Jde o příběh „vystěhovaného a odsunutého“ záletníka a potrestaného nezodpovědného otce, romanticky založeného automechanika, který je manželkou a dcerou přinucen přespávat v garáži ve vlastním voze. Aby přežil svůj trudný život v neveselé realitě, žije v posunuté realitě, a to v Americe let 56-59 v době Elvise Presleyho, a odmítá sestoupit ze svého obláčku a řešit reálný život a problémy, které svým chováním způsobuje,“ říká Petr Jarchovský a dodává, že od prvního okamžiku, kdy se mu postava Bouráka začala rýsovat, nepochyboval o Ivanovi Trojanovi jako o jeho ideálním hereckém představiteli a Ondřejovi jako režisérovi.
„Vím, že Ondru nezaujme jen tak něco, že si velmi vybírá, čemu svůj talent a ohromné osobní napření propůjčí. Dokáže se obklopit společenstvím napojených a oddaných spolutvůrců a vytvořit inspirativní atmosféru, ve které se dějí zázraky a sny se stávají realitou. Jsem moc rád, že se na tom můžu opět podílet.“
Režisér a producent Ondřej Trojan prý vždycky fandil lidem, kteří jsou na periferii společnosti, takzvaným lůzrům. „Tyhle existence jsou mi sympatické, protože jejich boj o živobytí je docela drsný a docela těžký. V jejich situaci se dá na svůj úděl rezignovat a přežívat na nějakých dávkách, nebo se pokoušet bojovat a i s těmi blbě rozdanými kartami něco se svým životem udělat. A Bourákova dcera Kamila nechce žít na podpoře, ona s těmi blbě rozdanými kartami bojuje a vybojuje si svůj plnohodnotný život. A v tom je poselství filmu, že člověk nemá svůj život vzdávat a vždycky si má jít za svým snem,“shrnuje režisér a producent Ondřej Trojan.