Když brouk zabije kvůli nevěře berušku. Švankmajerův poslední film slibuje hodně netradiční podívanou

V září bylo Janu Švankmajerovi (Možnosti dialogu, Něco z Alenky, Lekce Faust) 83 let a je docela příznačné, že svou novinku a poslední celovečerní film zároveň uvede na místě, které každoročně objevuje řadu mladých talentů, na festivalu v Rotterdamu. Ačkoliv se Švankmajer filmovému médiu věnuje přes půl století, stále de facto točí stejný snímek - pojednávající o údělu člověka a lidství, o jeho interakci a velmi často i úpadku.

Nejinak tomu bude i v případě Hmyzu, v němž hraje významnou roli termín "misantrop". Jde o člověka, který se straní lidí a nad lidským rodem de facto zlomil hůl. Podobný přístup je vlastní surrealistům (tedy i Švankmajerovi), ale tentýž využili pro svou původní hru již ve 20. letech minulého století bratři Čapkové pro "Ze života hmyzu". Podobenství se Švankmajerovi zalíbilo a tento motiv zasadil i do svého "filmu ve filmu", v němž ochotníci zkoušejí právě tuto hru.

Švankmajer se o inspiraci zajímavě rozepsal v předmluvě k filmu. "Bratři Čapkové napsali divadelní hru Ze života hmyzu v roce 1924. V té době ještě Adolf Hitler seděl v mnichovské pivnici, pil pivo a škrtal ve svém rodokmenu židovské předky. A Džeržimorda Džugašvili přebíral Leninovo dědictví, aby ho posléze proměnil v jeden veliký gulag. Hra tedy ještě neměla být politickou satirou. Šlo o čistý juvenilní misantropismus. Není divu, že čeští fangličkáři, kteří ještě nevystřízlivěli z euforie nad nedávno nabytou samostatností, Čapky seřvali a napadli z nemístného pesimismu. A mladí bratři si dali říct a připsali hře optimistický konec: „Ó, jaký to krásný den“, den, ve kterém se zrodila předposranost, která v pozdějších letech vykvete v Čechách obludnými květy a stane se českým národním znakem."

Švankmajer se i ve své novince drží surrealistického principu volné asociace, tudíž scénář napsal takzvaně na jeden zátah bez racionální nebo morální kontroly. Tím se dle vlastních slov vyvaroval pokušení umělců, kteří chtějí "lidstvo napravovat, vylepšovat, poučovat, varovat a podobně. Nejde to."

Půjde v případě Švankmajerova posledního celovečeráku o další nezapomenutelné dílo, plné rafinovaných animačních technik, psychologických odboček a černohumorných narážek na úděl člověka? Napoví finální trailer a váš vztah k autorově tvorbě, surrealismu a psychoanalýze Sigmunda Freuda. Jedno je ale jisté, Švankmajer je celosvětovým fenoménem, jemuž se na vývoj filmu podařilo získat v crowdfundingové sbírce solidních finanční obnos od velkých (nejen filmových) uměleckých osobností z celého světa. Obrovský respekt.