Legionáři - sibiřská anabáze
- Válečný
Z jejich cesty vzniká nejen rozsáhlá dokumentace, ale je mapována i prostřednictvím aktuálního deníku, který můžete sledovat na webových stánkách připravovaného filmu.
Příběh legionářů má mnoho vrstev. Od historických konsekvencí přes dobrodružnou road movie až po komorní příběhy jednotlivců. Nebyli to černobílí hrdinové, život jim nadělil pořádnou lekci. Uhrane vás, když si uvědomíte, jaká směsice - v drtivé většině - nevojáků tvořila armádu, se kterou si neporadila ani všeho schopná Leninova a Trockého Rudá armáda. Poštmistři, učitelé, úředníci, vzdělanci stejně jako dobrodruzi všeho ražení, hrdinové i zbabělci, věrní i zrádci. Ty všechny svedla dohromady historie druhé dekády dvacátého století. Ti všichni museli táhnout za jeden provaz, pokud chtěli přežít. Ne vždy se jim to dařilo, přesto zvítězili. Ač o to nestáli, ocitli se na trati, z níž vedly jen dvě cesty: domů nebo do pekla. I ti, co se domů vrátili, už ale žili jiné životy, než když nasedali na Masarykově nádraží do vlaků směr východní fronta.
“Jako malý kluk jsem si hrával s dědečkovou šavlí. Jeho samotného jsem nepoznal – byl popraven za heydrichiády. Až později jsem se dozvěděl, že byl legionářem. S přibývajícím věkem na něj stále víc myslím,” vysvětluje režisér Petr Nikolaev jednu z motivací pro vznik filmu. Jeho rozpočet by měl pojmout 100 milionů korun, tedy sto let odkazu legionářů.
Aktuálně je režisér Nikolaev spolu s producentem Jiřím Průšou na cestě po stopách československých legionářů, kteří se v roce 1918 proslavili ovládnutím takzvané Transsibiřské magistrály. Autoři chystaného snímku Legionáři - sibiřská anabáze hledají stopy po téměř 100 let starých událostech. Velkofilm by měl vstoupit do kin v roce 2017.
Otázkou zůstává, kde a za jakých podmínek se bude natáčet. Rusko totiž, zdá se, stále přepisuje své dějiny. Po neuvedení Dítěte číslo 44 (2015) do tamní distrubuce média zveřejnila informaci, že na černém seznamu je i český ceněný snímek Pouta (2010), pojednávající o sebedestrukci jednoho komunistického agenta. Na své sibiřské cestě měli potíže i Nikolaev s Průšou, když byli přinuceni smazat své kamerové záznamy vlaku, jedoucího s uhlím na nádraží v Čeljabinsku. Právě na tomto nádraží došlo v květnu roku 1918 takzvanému Čeljabinskému indicentu. Československé legie odtud postupovali po dobu tří let do Vladivostoku nehledě na okolnosti ruské občanské války.
