Sir Christopher Lee: „Filmy dělám pro diváky, ne pro kritiky“

Před pár dny oslavil 88. narozeniny, ale za starce se Sir Christopher Lee nepovažuje ani v nejmenším. „Hůlku nemám proto, že bych byl starý, ale proto že jsem nešikovný,“ řekl na úvod svého master class na zlínském festivalu filmů pro děti a mládež a poprvé, ale zdaleka ne naposledy rozesmál publikum. „Loni v červnu jsem v Novém Mexiku točil film The Resident a ve chvíli, kdy jsem měl už dotočeno a šel k autu, zakopl jsem o dva takhle tenké kabely,“ ukazuje šířku svého prsteníčku, „spadnul na hlavu, šíleně se odřel, ale hlavně si poškodil obratel. V mém věku je proto zřejmé, že se už hůlky nezbavím, proto říkám, roli klidně vezmu a rád, ale už to musí být jedině postavy s holí.“

Hůř slyší, ale jinak je úchvatný – sečtělý, zcestovalý, sebeironický, znalý historie, vtipný a navíc má naprosto neuvěřitelného pamatováka na role, jména i letopočty.

Tady je pár jeho dalších životních zkušeností, postřehů, rad a (ne)veselých příhod z natáčení , které zazněly na zlínském setkání s diváky. 

„Nikdo nevstoupí na jeviště, operní pódium či filmové plátno a je hned na poprvé skvělý, to je nemožné. Ať děláte jakoukoliv profesi, potřebujete zkušenosti. Ze začátku jsem hrál role, ve kterých jsem často ani nepromluvil, ale nevadilo mi to, sledoval jsem zkušenější kolegy, režiséra a učil jsem se, protože základem všeho je učit se, učit, učit se. Celý život je potřeba se něčemu učit. Absolutně nerozumím současnému systému, kdy dvaadvacetiletá hvězdička dostane po jednom filmu honorář dvaadvacet milionů. Za šedesát pět let u filmu jsem nedostal tolik peněz, kolik oni dostanou za jedinou roli. Když jsem začínal já, za šestitýdenní natáčení pro Hammer Production jsem dostal 500 liber. Nestěžuji si, ani jim to nezávidím, kdyby mi někdo takové peníze nabídl, tak je vezmu taky, jen mi to celé nedává smysl – z ekonomického, ani jiného hlediska. Přijde mi to velmi nebezpečné. Když v takové megaprodukci mladý herec nebo herečka neobstojí, co se s nimi stane? A je to vůbec jejich vina?“

„Dnes je prakticky v každém filmu explicitní sexuální scéna. To samé s krví a násilím. Jakoby něco takového bylo povinné. Všichni musíme vidět všechno, jakoby to, co nevidíme a musíme si to domyslet, nebylo mnohem sugestivnější. Ve filmech Garyho Coopera nebo Grety Garbo nic takového neuvidíte, ti prostě takové věci nedělali. Nebo si vezměte nejslavnější Hitchcockovy filmy, sex v nich nevidíte, ale přitom je ho tam velmi mnoho. Dnes ale nestačí naznačit, dnes se musí všechno ukázat. Američané mi tvrdí, že šestnáctiletí diváci to tak chtějí. Před časem šel ve Velké Británii do distribuce film 9 Songs, v němž bylo ukázáno naprosto vše, ale opravdu všechno, čiré pornografické scény. Nerozumím herci, který se k něčemu takovému propůjčí, nechápu, jak to může dělat před kamerou. Myslím, že v tomto směru by měla existovat nějaká cenzura a podobným filmům by neměly být dovoleny veřejné projekce. Je to degradující.“

„Točil jsem s Johnem Hustonem, Orsonem Wellesem, Stevenem Spielbergem, Johnem Landisem, Peterem Jacksonem, Georgem Lucasem, Timem Burtonem… Tim Burton a Johnny Depp jsou jedničky, už jsem s nimi natočil čtyři filmy a doufám, že spolu budeme dělat i dál. Tim je skvělý režisér. Pořád se usmívá. I když něco neuděláte dobře, tak se usmívá. To jen řekne: „Bylo to dobrý, ale možná bychom to mohli udělat ještě jednou.“

Za svůj ale vůbec nejdůležitější film, který jsem kdy natočil, považuji Jinnah o Muhammadu Alí Džinnáhovi, který v roce 1947 založil Pákistán. O padesát let později jsem ho hrál já. Točili jsme přímo v Karáčí, což už by dneska nebylo z bezpečnostních důvodů možné.Džinnáh představuje pro Pákistánce to samé co pro Indy Gándhí. Mimochodem, říká se, že ti dva se neměli rádi, ale to není pravda. Politicky si nerozuměli, ale lidsky spolu vycházeli velmi dobře. Ten film není úplně běžně dostupný, ale kdybyste někdy měli tu možnost, určitě doporučuji. Nic důležitějšího jsem v životě nenatočil.“

„Samozřejmě, že jsem natočil i filmy, které se opravdu nepovedly. Může jich být tak deset dvanáct. Většinou k tomu došlo tak, že když mě do projektu lákali, lhali mi. Říkali mi, že tam bude hrát ten a ten, ve skutečnosti neměli nikoho a já pak zjistil, že dělám něco, z čeho se nedokážu vyvléct. Jeden příšerný film jsem natočil i u vás, v České republice! Udělal jsem tu ale i jeden velmi dobrý, Mladého Indiana Jonese, právě v něm mě viděl George Lucas a zjistil, že jsem pro něj ten pravý pro Hvězdné války.

Skutečným peklem pro mě bylo natáčení jednoho filmu v německém Hamburku. Nebudu jmenovat. Točil jsem v němčině, což nebyl problém, problém byl režisér, Rakušan. Neustále mě opravoval. Ale pořád. Podle něj jsem neřekl jednu větu dobře, přitom já věděl, že to dělám dobře. I kolegové herci mi říkali, že je to v pořádku. Jednou jsem to nevydržel, zastavil natáčení a říkám režisérovi: „Vy jste z Rakouska, že ano?“ „Ano, z Rakouska.“ „A nenarodil jste se náhodou v Braunau na Innu?“ „Ne, tam ne, proč se ptáte?“ „Já jen, že jednoho Rakušana už jsem znal a ten se narodil právě v Braunau na Innu.“ „Jo? A kdo to byl ?“ „Adolf Hitler.“

„V Hobbitovi bych hrál moc rád. Mělo se točit už letos, ale nakonec to odložili. Snad příští rok. Každopádně jsem poslal Peteru Jacksonovi vánoční blahopřání, aby na mě nezapomněl. Jen musí počítat s tím, že na Nový Zéland mu už nepoletím.“