Za každou stavbou je nejdůležitější člověk. Skončil jedenáctý ročník festivalu Film a architektura

Zájem o letošní přehlídku Film a architektura byl dle organizátorského týmu značný. „Naplněné sály potěší, pozitivní reakce o to víc,“ svěřila se dramaturgyně Karolína Vacková. Festival ve svém hlavním centru Praze probíhal v kinech Světozor, Ponrepo, v CAMP, ale i v tzv. Kafkárně, sochařském ateliéru Bohumila Kafky. V tomto neobvyklém prostoru vznikal mimo jiné památník Jana Žižky, je ale spjatý i s filmem. Natáčelo se zde například Pupendo (2003) nebo televizní snímek Monstrum (2017) věnující se pohnutému osudu sochaře Otakara Švece, autora Stalinova pomníku. Kromě Prahy se festival dostal do dalších 23 míst po celé republice a na Slovensko.

Z řady filmů letos rezonoval například titul The Bubble (2021) zaměřený na největší urbanistický projekt pro seniory na území USA, úvodní Inženýrova fantazie (2019) věnující se Peteru Riceovi, důležitému muži v pozadí, který stál za ikonickými stavbami, jakými jsou Opera House v Sydney a Centre Georges Pompidou v Paříži, nebo dokument Frey: Part II – The Architectural Interpreter (2020) pojednávající o švýcarském architektovi Albertu Freyovi, jenž se stal výrazným plánovačem v severoamerickém pouštním městě Palm Springs.

Snímek Frey: Part II není jen portrétem architekta, který tvořil v nehostinné pouštní oblasti. Upozorňuje též na skutečnost, že když dáte kameru do ruky někomu vnímavému, citlivému, esteticky uvažujícímu, vydá výsledek za víc než dokument s mluvícími hlavami. Freyův příběh je pozoruhodný. Švýcar začínal u funkcionalisty a puristy Le Corbusiera, ale v prvním válečném roce 1939 opustil Evropu a usídlil se v USA.

Le Corbusier byl představitelem tzv. mezinárodního slohu, funkcionalistické architektury, která se dá se postavit ve Francii, Rakousku, České republice nebo v Palm Springs, kam Frey zavítal. Prvky mezinárodního slohu jeho stavby sice měly, je na nich ale vidět, že Frey přistupoval k pouštnímu prostředí s respektem a citem. Například do svého slavného domu Frey House II zakomponoval velký balvan, který stavbou prostupuje.

Ve filmu naleznete řadu záběrů na zdánlivě nehostinnou krajinu, videa z cest po Asii či vzpomínky pamětníků a přátel, kteří poukazují na to, že Frey byl z těch architektů, již se pokoušeli své stavby nezviditelňovat, ale naopak je nenápadně zakomponovat do krajinného rázu. Frey se dle slov jeho pozdější přítelkyně Jean Farrar Finlayson vyhýbal lidem a živil se pouze jídlem z plastových krabiček a konzerv, a byla to ona, kdo ho přivedl ke zdravé stravě a praktikování jógy.

Frey se dožil 95 let a odhadem dekádu před smrtí se mu dostalo zasloužené pozornosti ze strany architektů a studentů, kteří ve snímku vystupují a vzpomínají na setkání s tímto skromným člověkem. Frey nebyl z těch odborníků, kteří by kategoricky stáli za tím, že se na jejich stavbě nemůže nic změnit. Ve výsledku je podle něj stále nejdůležitější člověk, který stavbám dodává kontext a to, jak se v nich lidé cítí.

Přehlídka také vzdala poctu letos zesnulé Aleně Šrámkové. Publikum mohlo zhlédnout tři snímky věnované jedné z nejvýznamnějších tuzemských architektek, přičemž titul První dáma české architektury (2017) jí sedl nejvíc. Šrámková se spolu se svým mužem Janem podílela na ikonických vnitřních prostorách vestibulu Hlavního nádraží či na návrhu budovy ČKD na severní straně Václavského náměstí. Její muž nicméně roku 1978 zemřel a ona dál tvořila sama.

„Doufám, že moje stavby lidi přesvědčí, že jednoduchost je to nejlepší. Není nutné být zvláštní. Chceme být poctiví, pravdiví, čistí, jednoduší, obecní,“ shrnuje architektuře oddaná návrhářka. „Honza, můj muž, nesnesl, aby se jeho stavby nelíbily. To mně to bylo jedno, hlavně, aby se líbily mně,“ pronáší a přiznává, že je umanutá. Puristický styl její tvorby nebyl mnohým po chuti, v dokumentu z roku 2017 nicméně zaznívá, že ačkoli byla Šrámková přísná, byla taková i sama na sebe, a snad ještě víc než na ostatní.

Program Filmu a architektury nicméně ještě úplně nekončí. V pondělí 24. října čekají na zájemce festivalové ozvěny, které se uskuteční v kinosále Velvyslanectví České republiky v Berlíně projekcí filmu Ztracený Paradise, historie na ústupu, věnujícího se britské brutalistní architektuře. Koncem roku nabídnou dramaturgové přehlídky také zajímavé snímky v rámci festivalu slovenské architektury v pražském CAMP. YouTube kanál festivalu nabídne krátké filmy věnované fenoménu architekta Jana Kotěry, časem budou přibývat další tituly originální produkce.

Sci-fi hororová minisérie vstoupila na Netflixu do čtvrté a finální sezóny. Obří zakončení nás čeká 1. července. Víte, proč byl projekt původně patnáctkrát zamítnutý a na jaké jiné filmy odkazuje?