Co se NEstalo na Českých lvech aneb Hulík nemá Svobodu

První zajímavá situace byla nepatrně naznačena (ale dostatečně nerozvedena) během předávání ceny pro nejlepší dramatický seriál. Několikrát z úst výherců zazněla chvála na scenáristu oceněné Pustiny Štěpána Hulíka, který na pódiu absentoval. Divák mohl mít pocit, že se Hulík zkrátka nemohl dostavit. On se však nedostavil na protest proti ČFTA.

Zápletka je následující - protest mířil proti tomu, že ČFTA v případě nejlepšího dramatického seriálu nominuje pouze režiséra a producenta díla. Scénář pro ČFTA v tu chvíli nehraje roli, což je otázkou do diskuze, zda jde/nejde o správný postup. Scenáristů je totiž zpravidla u projektu několik, nemluvě o tom, že při natáčení dojde k řadě změn a výsledné dílo klidně může původní scénář připomínat jen z poloviny (což ale nebude případ detektivní Pustiny, kde by podobný styl natáčení narušil strukturu díla).

"Oficiálně a nahlas se všichni shodujeme, že scénář je zásadní položkou pro vznik dobrého filmu. Postavení scénáristické profese v Čechách těmhle vzletným prohlášením ale odpovídá pramálo. Scenárista je u nás všeobecně považovaný za člověka, který sice odedře většinu té základní práce na začátku, bez níž se nic nepohne dál, ale měl by tak učinit ideálně rychle, zadarmo a hlavně bez řečí. Je v téhle situaci symbolické, že nejviditelnější domácí filmové ceny chvályhodně zavedou televizní kategorie, aby pak mezi oceněnými vynechaly právě scenáristy, jejichž přínos je přitom v rámci televizního díla naprosto rozhodující. Jak má scenárista přesvědčovat šéfy v televizích o své důležitosti a vyjednávat si slušné podmínky pro práci, když vlastním filmařským kolegům nestojí ani za to, aby ho považovali za autora a pozvali ho na pódium?," uvedl k situaci pro Kinobox Štěpán Hulík.

Paradoxní je, že by se o téhle věci ani nevědělo, kdyby na Hulíkův protest neupozornil na Facebooku tvůrce nominovaného Kosma Tomáš Baldýnský.

Na vzniklé situaci se bohužel velmi dobře prezentuje určitá "malost" (či připosranost, chcete-li) našeho národa. Zatímco v zahraničí by podobný (ať třeba sebezbytečnější) protest vyvolal u kolegů alespoň nějakou odezvu a zastání, naši filmaři, nejspíš pod tíhou obav z toho, aby si náhodou nerozházeli vztah s ČFTA, svorně mlčí. O médiích, které s bulvární lačností řeší raději to, kdo měl na Lvech horší šaty, nemluvě. Je to ohromná škoda. Právě téma, zda si zaslouží scenárista podobného projektu, aby byl za svou práci oceněn, by mělo v diskuzi v rámci Českých lvů rezonovat.

Ale ne, raději mluvme o tom, že Adéla Banášová prožila "hororový let" z Bratislavy, během něhož cizímu Němci držela ruku. Snad bude v pořádku!

Co se na Lvech NEstalo 2 - Konec mediální Svobody

Sem tam se stane, že se nějaký český novinář dostane do křížku s producenty filmu. Nebývá to moc často, ale stává se to. Martin Svoboda, filmový recenzent a spolupracovník Aktuálně.cz, to dokázal v souvislosti s filmem Masaryk, jehož recenzi publikoval 25. prosince loňského roku.

Tehdy měl Masaryk speciální týdenní uvedení pro platící veřejnost v Praze. Smyslem (před)premiéry bylo, aby film mohl na letošních Lvech bojovat o sošky a udělat si tak před oficiálním uvedením reklamu. Martin Svoboda chtěl vydat recenzi na Masaryka v den (před)premiéry a dohodl se proto s jedním z členů štábu, aby mu hotový snímek pustil dříve. Recenze ráno skutečně vyšla a tím bychom mohli příběh uzavřít. Nebýt producentů filmu a ČFTA.

Mezi svátky udivená produkce Masaryka Martinovi volala, kde film viděl. On jim podal vysvětlení a znovu jsme v bodě možného ukončení příběhu. Jenže produkci to nestačilo. Když začátkem února recenzent požádal ČFTA o akreditaci na České lvy, ta mu ji zamítla proto, že dostatečně nevysvětlil, kde viděl film Masaryk. Proč by ČFTA vůbec pro podobný důvod zamítala akreditaci? Těžko říct, s filmem Masaryk oficiálně nemá nic společného. Pravděpodobně ale zatlačil producent filmu a důvod bude jednoduchý - Martin Svoboda si "dovolil" v recenzi udělit Masarykovi pouhých 55%.

Za zmínku stojí i to, že Martinovu historku o tom, kde film viděl, potvrdila řada jiných důvěryhodných lidí a Akademie přesto trvala na tom, že vše dostatečně nevysvětlil a tudíž na Českého lva nepůjde.

A proč je vlastně kolem Martina Svobody takový humbuk? Kdyby mu film nebyl puštěn členem štábu, ale dostal by se k němu jinak, znamenalo by to, že venku koluje nějaká kopie (což by logicky bylo pro tvůrcu filmu extrémně nepříjemné). Samozřejmě by stačilo, kdyby Svoboda uvedl, kdo mu Masaryka pustil. Podle reakcí je ale jisté, že by mu tím zařídil vyhazov.

Na konci je třeba podotknout, že kauza okolo Martina Svobody se momentálně opírá především o jeho prohlášení a druhá strana se příliš konkrétně vyjadřovat nechce. Víceméně jde říci jen to, že jeho verzi nevěří, ale zatím nepřišla s alternativou. Pokud ji uvede, rádi článek doplníme.