Za trapas na Oscarech může nutkavá potřeba sebeprezentace (a sexappeal Emmy Stone)

PwC (což není zkratka podlahové krytiny, ale zkratka společnosti Pricewaterhouse Coopers, jež má na starosti slavností udílen cen Akademie) pochopitelně muselo někomu poslat černou známku a tu dostal ten, kdo to skutečně celé tak parádně zmastil. Bodrý muž se jmenuje Brian Cullinan. Je to jeden z dvojice manažérů, kteří mají na starosti sčítání hlasů od zhruba 3000 akademiků a nesou na bedrech tu pekelnou odpovědnost tykat si s celebritami a včas odeslat na své twitterové účty selfíčka, která jim zajistí klidný spánek, že počet jejich followerů neklesl pod 2 tisíce.

V jednom z rozhovorů ještě před tímto fuck-upem (hodným srovnání s přemalováním hlavy Whistlerovy matky do komiksového self-portrétu panem Beanem) se pan Cullinan podělil podrobněji o náplň své práce, který sdílí se svým ženským protějškem Marthou Ruizovou:

„Mám 24 obálek ve své tašce, Martha má ve své tašce také 24 obálek. Stojíme na protilehlých stranách pódia, mimo záběr, v zákulisí a po celý večer dáváme příslušné obálky těm, kteří vyhlašují laureáty. Nezní to nijak komplikovaně, ale musíte si být jistí, že dáváte správnému člověku tu správnou obálku.“ /Medium, 10.2.2017/

Yep. Vpravdě nekomplikované. Tak v čem nastal problémek? Obálky jsou zjevně duplicitní – kdyby náhodou jeden z pověřených manažérů náhle zmizel, druhý bude mít k dispozici tu samou obálku a jede se dál. Obálku nadepsanou kategorií Herečka v hlavní roli (která byla toho večera předána skutečně tam, kde měla být předána) musela vyslat na pódium Martha Ruizová. Jinak by ta duplicitní nebyla v aktovce pana Cullinana. Ale ona tam byla. Bohužel. Jak to, že si v ten nejnapínavější okamžik celého večera milý Brian nevšiml, že dává prezentérům obálku, která na pódiu už byla? Odpověď zní – problém tkví v obsesi pana Cullinana twítovat i ve chvíli, kdy by si měl vypnout mobil, fackovat ty, co ho ruší a vždycky třikrát mrknout do rudé obálky, než celebrity vpustí na pódium. Twítovací topič Cullinan si zkrátka nemohl pomoci a musel přikládat pod kotel i v době, kdy limuzína, jež mu byla svěřena a jejíž parádní jízdu sledovalo v přímém přenosu zhruba 40 miliónů diváků, se v závěru své exhibice nezadržitelně řítila z vozovky potažené rudým kobercem do obecní škarpy.

Cullinan, ten zatrollený chlapík to sice dnes popírá, ale byl si zkrátka během přenosu tak jistý tím, že mu zaběhlá rutina a celebritózní statut (přiživovaný městskou legendou o podobnosti s Mattem Damonem) zajistí i bezproblémové finále. Ale ouha. Zatímco na Twitter z jeho mobilu letěla fotka Emmy Stone (doloženo a usvědčeno fotografií zveřejněnou Wall Street Journalem), coby fresh a sexy držitelky Oscara, pozornost mu přeřadila na neutrál a na místo toho, aby dvěma posledním prezentérům (Faye Dunawayové a Warrenu Beattymu) dal správnou obálku, šoupnul jim tu, která už patřila do skartovačky. Vzhledem k tomu, že oběma hereckým legendám je v součtu 155 let, a byli jistě rádi, že ví, kde jsou a co se po nich chce, nelze se divit, že prťavá písmenka na obálce i na papíru v něm obsaženém byla vzhledem k matoucímu obsahu nad jejich síly.

Warren Beatty pochopitelně věděl, že Emma Stone toho večera byla oblažena pozlacenou soškou. Ale možná si nebyl jistý, jestli není ještě nějaký celovečerní film Emma Stone, takže při pohledu na obsah obálky zaváhal. Byl to okamžik, kdy se dalo ještě všechno zachránit. Mohl se otočit k zákulisí a zavolat: „Hej, Briane, myslím, že bys měl přestat šoupat prstem po mobilu a dát mi tu správnou obálku!“.  Anebo se o své podezření šeptem podělit se svou mladší kolegyní. Ale to by musel udělat rychle-honem-šup-teď! Což se, bohužel, nestalo. A Fay Dunaway, která měla před tím zřejmě lepší energetický drink, byla najednou holkou, co se neztratí. Zaostřila své kontaktní čočky, které vyslaly signál, že na papíře je kromě čehosi, co připomíná rorschachův test, i titul filmu La La Land. A bylo vymalováno.

Co se dělo pak, už víte. A jaké mělo toto promo Oscarů, jejichž sledovanost pozvolna rok od roku klesá, důsledky? Brian Cullinan a jeho kolegyně Martha Ruizová už nebudou sčítat hlasy a pokud budou, nikdo o tom nebude vědět. Rozhodně se nebudou nechávat fotit s aktovkami, připomínajícími tak trochu relikvii absolventa školy v Bradavicích, jež obsahují obálky se jmény laureátů cen Akademie.

Otázkou a tajemstvím hodným dalšího románu Dana Browna zůstává, proč nechali ty nešťastníky z filmu La La Land naběhnout na pódium, a dokonce i promluvit ve stylu a emoci „jak jsem šťastný, že jsem dostal tuhle cenu a určitě bych ji nedostal, kdyby mi nepomohla moje máma“. Trvalo to zhruba dvě minuty, než pan Cullinan zjistil, že je něco špatně? Nebo to věděl hned, ale řekl si, třeba se to nějak zašumluje… Každopádně - příští moderátor Oscarů má přihrávku na smeč, jak zahájit večer.