Předchůdce Matrixu v kinech propadl. Tajuplný Smrtihlav ale zůstává vybroušeným klenotem sci-fi

Australský režisér řeckého původu Alex Proyas naposledy natočil digitální dobrodružství Bohové Egypta z roku 2016, které rychle upadlo v zapomnění. Jeho dřívější kariéra ovšem sestávala z autorských blockbusterů jako Já, robot a Proroctví, nebo z potemnělých fantaskních příběhů inspirovaných černobílými filmy noir. Celovečerní prvotinu si připsal roku 1994 komiksovou adaptací Vrána, která bohužel proslula hlavně tragickou smrtí herce Brandona Leea. Ve vrcholné formě zastihl Proyase jeho následující projekt Smrtihlav (Dark City) z roku 1998, natočený dle režisérova vlastního námětu.

V úvodu hlavní hrdina John Murdoch (Rufus Sewell) procitá v hotelovém pokoji. Nic si nepamatuje, na podlaze vidí zabitou ženu, která má po těle krví nakreslené spirály, a v patách jsou mu vybledlí holohlaví muži s telepatickými schopnostmi. Jde o umírající mimozemskou rasu, která s pomocí vědce a psychiatra Schrebera (Kiefer Sutherland) ovládá a mění myšlenky populace stejně jako architektonický ráz města věčně zahaleného do tmy. Murdoch, jehož pronásleduje rovněž detektiv Bumstead (William Hurt), jako jediný disponuje schopnostmi, jimiž může v podzemí ukryté cizince porazit.

Proyas se inspiroval filmy noir ze 40. let a se scenáristy Davidem S. Goyerem a Lemem Dobbsem původně tvořil příběh o detektivovi, jenž se zamotává do nepřehledné sítě konspirací a vědeckofantastických motivů. Pod tíhou nových postav a zvratů se ale scénář proměňoval na sci-fi v symbolických uzavřených kulisách, kde osamocený protagonista čelí vyspělým bytostem schopným ohýbat realitu a lidské vědomí. Bumstead se upozadil na úkor Murdocha, jenž nevědomky přijal status vyvoleného hrdiny.

Smrtihlav skýtá retrofuturistický design, jímž se tolik odlišuje od slavnějšího Matrixu a který odpovídá i jeho literárním dystopickým zdrojům. Podobně jako v Orwellově 1984, lidé nesmí vzpomínat na prosluněnou minulost, již Proyas naznačuje ve flashbackových záblescích. Popřípadě si ji nemůžou vybavit, neboť cizinci jim pravidelně vpichují uměle vytvořené vzpomínky.

Designér Patrick Tatopoulos pracoval na filmu od roku 1994 a vytvořil město, které v sobě spojuje nejrůznější architektonické rysy, jimž dominují spirály a nástěnné hodiny. Produkce neopustila kulisy vystavěné v australském Sydney, a ačkoli rozpočet nepřesáhl 30 milionů dolarů, vizuální stránka dopadla fantasticky. Struktura města má jistou organickou kvalitu, přičemž práce s miniaturami či zapojení uspokojivě vyspělých digitálních efektů umožnily vznik pohlcujícího labyrintu, který se před očima působivě přeskupuje. A to celých dvanáct let před premiérou Počátku.

Studio New Line Cinema se obávalo, že publikum nepochopí snímek, který od začátku klade spoustu otazníků a odehrává se v neúprosném tempu. Proyas tudíž svolil k výrobě Sutherlandova úvodního doprovodného komentáře, který polopaticky vysvětluje základní premisu. Nejen tento studiový vrtoch připomíná vznik kultovního Blade Runnera. Celá úvodní sekvence, podbarvená výraznou hudbou Trevora Jonese, svou strukturou odkazuje na sci-fi Ridleyho Scotta. V dystopickém Blade Runnerovi se do populace přimíchali nerozeznatelní replikanti, ve Smrtihlavovi padá otázka, zda nejsme všichni pouze umělými výrobky daleko vyspělejších myslí.

Smrtihlav v kinech celosvětově utržil 27 milionů dolarů, kdežto blockbuster s Keanu Reevesem si došel skoro pro půl miliardy. Režisérky Wachowské upozadily Proyasovu zádumčivou vizi vzrušujícím mixem anime, mangy, hongkongských akčňáků, pulpových sci-fi a progresivních vizuálních atrakcí, které se právem zapsaly do historie popkultury. Při pohledu na mnoho dějových aspektů včetně podobně vystavěného úvodu ale nelze zpochybnit, že Smrtihlav sehrál při výrobě Matrixu svou roli. Studio Warner Bros. dokonce zakoupilo část rekvizit z Proyasova snímku a třeba úvodní scéna Matrixu, v níž agenti nahání Trinity po střechách, se odehrává v totožných kulisách.

Smrtihlav měl premiéru 27. února 1998 v době, kdy publikum stále popotahovalo u Titanicu. Nízké tržby stačily až na 105. nejvýdělečnější film roku a Proyase mohla těšit alespoň přízeň řady renomovaných kritiků. Nejhlasitějším fanouškem filmu se stal Roger Ebert, jenž ho jmenoval nejlepším titulem roku a zážitek ze sledování přirovnal k těm, které u něj vyvolaly oduševnělé skvosty jako Metropolis nebo 2001: Vesmírná odysea. Ebert rovněž nahrál audiokomentář k následnému vydání na DVD a blu-ray roku 2008, kde vyšla prodloužená režisérská verze (111 minut oproti původním 100 minutám).

Čtvrtstoletí po premiéře Smrtihlav zůstává působivou alternativou Matrixu, která čerpá inspiraci ze žánru 40. let a před třeskutou akcí upřednostňuje detektivní rozplétání záhady. Efekty při závěrečném souboji nezestárly nejlépe a přímočarý děj by unesl pár minut navíc, aby důrazněji obejmul ambiciózní sdělení plné sociálních i existenciálních metafor. Díky stylovému designu, úderné režii, špičkovému Jonesovu soundtracku a přesným hercům, mezi nimiž vyniká ještě Jennifer Connelly, jde o jednu z nejvýraznějších sci-fi 90. let. Zhlédnout ji můžete například na AppleTV.

O sektě Chrám lidu, již vedl reverend Jim Jones, vzniklo již mnoho dokumentárních i hraných filmů a seriálů. V roce 1978 spáchalo přes 900 jejích členů hromadnou sebevraždu, když vypili jed. Český snímek režiséra Jana Bušty se pokouší uchopit tragédii jinak než všechna ostatní díla.