Co dnes dělá nejslavnější televizní Herkules? Propaguje víru a viní Hollywood z toho, že je na černé listině

Jsou dva druhy televizních hvězd –⁠ jedny mají štěstí na to, že jim neustále chodí další a další silné seriálové role. No a pak jsou tu smolaři, kteří ať se snaží sebevíc, zkrátka již na vrchol nedosáhnou. Sorbo se ke své smůle zařadil mezi padlé, to ale neznamená, že by z hereckého světa zmizel.

Nejlépe to pro Sorba vypadalo ve druhé polovině devadesátek, kdy ještě v éře Herkula stihl natočit film Kull dobyvatel a po konci své nejúspěšnější show se okamžitě uchytil coby leader sci-fi seriálu Andromeda. Pro vývoj kariéry bezpochyby lákavější Kull (což byl takový o hodně levnější Conan), jímž si Sorbo mohl rozjet kariéru v kinech, bohužel pohořel. To s Andromedou měl větší štěstí, byť je to trochu složitější. Andromeda rozhodně ve své době zafungovala –⁠ dočkala se pěti sezón a natočilo se 110 epizod.

Současně šlo ale o extrémně vysmívaný seriál, a když dnes vznikne nějaká opravdu pitomá televizní sci-fi, okamžitě se mluví o Andromedě. Pro Sorba jako by šlo o černý puntík jeho kariéry, protože po tomto nechtěně komickém výletu do vesmíru se mu již v televizi nedařilo a žádná velká role nepřišla. Od skončení Andromedy (psal se rok 2005) byl Sorbo využívaný k malým rolím ve známých seriálech. Sem tam přišla i nějaká výraznější (např. roztomile přiblblý nápadník v Dva a půl chlapa), ale spíše vzácně.

Ani filmový svět Sorbovi příliš nepřál. V roce 2007 sice získal hlavní roli v pokračování hitu Kráčející skála, kde ve dvojce a následně i v trojce vystřídal Dwaynea Johnsona, oba díly ale skončily na videu a měly minimální ohlas. Prostoru se dočkal ještě ve skromných kinohitech Tohle je Sparta! (2008) a Surfařka (2011), tím však výraznější zářezy jeho filmografie bohužel končí.

Do jisté míry se na Sorbově stagnující kariéře podepsal jeho zdravotní stav. V roce 2011 vydal knihu True Strength: My Journey from Hercules to Mere Mortal –⁠ and How Nearly Dying Saved My Life, v níž popsal, že v roce 1997 (tedy v době, kdy ještě natáčel Herkula) utrpěl tři mozkové příhody v důsledku aneuryzmatu. Poprvé příznaky pocítil během propagačního turné k filmu Kull dobyvatel, kdy ho začala bolet levá ruka a paže, ale lékaři to tehdy smetli ze stolu. Později začal trpět všemi příznaky mrtvice: potížemi s chůzí, nezřetelnou řečí, rozmazaným viděním a hučením v hlavě. Tehdy lékaři objevili –⁠ a odstranili –⁠ aneuryzma, které blokovalo průtok krve do jeho paže.

Po návratu na plac Herkula Sorbo trpěl únavou, depresemi a záchvaty úzkosti. „Připadal jsem si, jako bych se přes noc proměnil z mladistvého, bezstarostného sportovce v někoho, kdo se musí každých pět metrů chytit opěradel židlí a pultů, jen aby si mohl dojít na záchod,“ řekl pro časopis Neurology Now. Následující roky trpěl bolestmi způsobenými poškozením nervů, občasnou migrénou a desetiprocentní ztrátou zraku.

V posledních letech přesto Sorbova kariéra chytila menší druhý dech, když se začal objevovat ve filmech s křesťanskou tematikou (God's Not Dead, Joseph and Mary, One Nation Under God), neboť je sám silně věřící. Tento pokus o comeback mu podle očekávání celosvětový ohlas zpátky nepřinesl, v USA ale tyto snímky své věrné publikum mají a zpravidla v kinech i něco málo vydělají.

Sám Sorbo je pak přesvědčený o tom, že právě víra může za to, že přestal dostávat dobré role. Nejprve se k ní veřejně přihlásil v roce 2009. Před třemi lety Sorbo prohlásil: „Moje žena mě varovala. Říkala: ‚Tohle ti ublíží v kariéře.‘ Kdyby nebylo filmů založených na víře nebo nezávislých filmů, neměl bych už žádnou kariéru. Dal jsem jim dvanáct let ve dvou televizních pořadech –⁠ jeden z nich byl nejsledovanějším na světě. A Hollywood prostě řekl: ‚Ne.‘“

Zaručeným comebackem bývá návrat k nejpopulárnější postavě. Věk už ale nemluví v Sorbův prospěch. Na druhou stranu mu „malé filmy“ zajistily dostatek prostředků, aby si své projekty sám produkoval. A to také není zlé.

Jde o jeden z nejslavnějších filmů z minulého režimu, co skončily v trezoru. Nyní jde do kin jeho restaurovaná verze. Recenze se noří hluboko do minulosti, nachází nečekané paralely a ukazuje, v čem je Ucho nadčasový snímek.