Australský masový vrah Nitram udržoval před masakrem nezvyklé přátelství se seniorkou

V 90. letech žije mladý muž Nitram (Caleb Landry Jones) se svou matkou (Judy Davis) a otcem (Anthony LaPaglia) na předměstí Hobartu v Tasmánii v izolaci a frustrovaný z toho, že není schopný nikam zapadnout. Dokud nečekaně nenalezne blízkou přítelkyni v samotářské a výrazně starší Helen (Essie Davis). Nezvyklému vztahu však není přán šťastný konec. Nitramova osamělost a vztek tak nadále rostou.

Psychologické drama Nitram je novým filmem Justina Kurzela, osobitého australského režiséra, známého hlavně velmi stylizovanou adaptací Shakespearova MacBetha a nepříliš úspěšným filmovým ztvárněním kultovní videoherní série Assassin's Creed.

Nitram je však něco zcela jiného. Příběh filmu vychází ze skutečných událostí, kdy v dubnu roku 1996 v Port Arthuru v Tasmánii osamělý střelec útočnou puškou zabil 35 lidí a přes 20 dalších zranil. Byl za to odsouzen k 35 letům vězení. Daný incident vedl k tomu, že se v Austrálii výrazně zpřísnily zákony na držení střelných zbraní. Přitom v současnosti je údajně na tomto kontinentu v držení občanů více střelných zbraní než v daném roce.

Automaticky se tak nabízí srovnání se snímky jako Slon Guse Van Santa, Utøya, 22. července, popřípadě 22. července Paula Greengrasse. Zmíněné snímky, ačkoliv různými způsoby rozdílné, se věnují shodnému tématu –teroristickému útoku jednotlivce, jenž vlastními silami zmařil spousty nevinných životů. Jádrem Kurzelova díla ovšem není samotný zločin, ale to, co k němu titulního antihrdinu vedlo.

Kurzel se po celou dobu téměř dvouhodinového filmu zaměřuje na Nitrama a jeho nejbližší okolí. Zkoumá jeho neobvyklý charakter a poukazuje na zásadní momenty a události v jeho životě. Od prvních chvil víme, že je psychicky labilní, chodí k psychiatrovi a bere antidepresiva, a je intelektuálně zaostalý. Má sklony k agresivitě a sociopatii – je mu jedno, jak jeho chování dopadá na ostatní. Například celou noc odpaluje rachejtle a nijak mu nevadí, že mu za to sousedé nadávají. Bydlí stále u rodičů, s nimiž ale také moc nevychází (hlavně s matkou). Nemá stálou práci, tak se pokouší různě si přivydělat – sekáním trávníků či venčením psů.

Právě to ho přivede ke stárnoucí Helen, s níž naváže zvláštní vztah, jenž je možná nejsilnější linií celého snímku. Už kvůli tomu, že se vyhne všem zvratům, které se v souvislosti s ním nabízejí. Nedojde ani na netradiční milostný poměr po vzoru legendárních Harolda a Maude či na hřejivý příběh o nečekaném přátelství dvou nonkonformních osamělých duší. Pouto mezi nevyzpytatelným mladíkem a dobrosrdečnou ženou je po celou dobu záměrně trochu enigmatické a neuchopitelné. Jejich soužití je záhadou pro publikum i Nitramovy rodiče.

Je poměrně zřejmé, že jeden druhého z nějakého důvodu potřebují, než však jejich vztah stihne dosáhnout pomyslného vrcholu, náhle skončí. Nitramův už tak špatný duševní stav se tím ještě zhorší. Propadá se do čím dál většího zoufalství a pocitu naprosté vykořeněnosti, z něhož vidí jediné – a velmi radikální – východisko.

Kurzelova studie narušené mysli je pojata civilně, skoro až dokumentárně. Režisérovi se podařilo zvolit k nejednoznačné postavě, s níž je prakticky nemožné sympatizovat, adekvátní odstup. Problematického protagonistu se nesnaží nijak romantizovat, ale ani démonizovat. Jde o přiměřeně nezúčastněný portrét člověka, jehož existence je složitá nejen pro jeho okolí, ale i pro něj samotného.

Snahou komplexně zmapovat postupně sílící duševní úpadek jedince, jehož nešťastná životní dráha nevyhnutelně směřuje k násilí na ostatních, může Nitram připomenout klasiku Martina Scorseseho Taxikář či pár let starého Jokera s Joaquinem Phoenixem. Intenzity a výjimečnosti daných titulů Kurzelův snímek sice nedosahuje, výrazně za nimi ale nezaostává.

Kromě pevného režijního vedení jsou pak nejsilnější stránkou filmu herecké výkony. Klíčový je samozřejmě Caleb Landry Jones, jenž zde předvádí v podstatě bezchybné sžití s rolí. Veškeré emoce, ať už subtilní či zcela zřetelné, podává s naprostou přirozeností. Výborní jsou ale i představitelé Helen a obou rodičů.

Snímek se rovněž zařadí mezi tituly, které svým vyzněním nepřehlédnutelně kritizují snadnou dostupnost střelných zbraní. Nitram, ačkoliv psychicky nezpůsobilý, si jich bez problémů legálně pořídí několik, včetně útočných pušek.

Filmu by ale neuškodila skromnější stopáž – dějově se totiž lehce točí v kruhu, takže by mu mírné zkrácení mohlo dodat větší spád a tím i emocionální dopad. Kurzelovi každopádně nechybí odvaha nenaplňovat divácká očekávání. Pokud byste se na jeho počin chystali hlavně kvůli avizovanému závěrečnému masakru, můžete si ušetřit cestu do kina – ve filmu je totiž pouze naznačený, na žádnou epickou krvavou střílečku ani omylem nedojde.