Oscarový režisér Ron Howard natočil „chudinské porno“. Americká elegie přináší divácky vstřícný pohled na složité téma
J. D. Vance (Gabriel Basso) je student práv na Yale, který se kvůli finanční tísni uchází o skvěle placenou letní stáž. Nečekaně se mu však ozve sestra Lindsay (Haley Bennett), že jejich matka Bev (Amy Adams) je v nemocnici kvůli předávkování heroinem. Lindsay proto bratra žádá, aby okamžitě přijel do vzdáleného rodného města. J. D. se tak neochotně vydává na cestu do míst, kde prožil velmi složité dětství...
Trailer:
Nový film Rona Howarda (Apollo 13, Rivalové) je adaptací stejnojmenného autobiografického bestselleru, jehož autorem je zmíněný J. D. Vance. Jednoznačně jde o snímek s ambicemi získávat nejrůznější ocenění (včetně Oscarů), neboť je zde patrná snaha natočit emocemi nabité sociální rodinné drama, v němž prim budou hrát témata jako pokřivené a komplikované rodinné vztahy, síla determinace prostředím, v němž žijeme, ne/možnost naplnění amerického snu apod. A samozřejmě má jít o velký herecký koncert...
Americkou elegii však od jejího uvedení pronásledují zklamané, leckdy až vysloveně negativní ohlasy, především z řad amerických kritiků. Film svými odpůrci bývá označován jako "chudinské porno", postavy odsuzovány jako karikatury atd. Osobně bych to tak černě ale neviděl...
Rok 2020 sice byl kvůli jistému viru ochuzen o nejednu filmovou událost, několik opravdu dobrých filmů jsme ale dostali i tak. A i když se mezi topky loňského roku Americká elegie pravděpodobně neprobojuje, házet ji do filmového smetí si dle mého názoru nezaslouží. Je však třeba přijmout fakt, že Howardův film není syrovou exkurzí mezi neprivilegované občany, ale hollywoodsky zjemnělým retrospektivním (chvílemi skoro až nostalgicky laděným) vyprávěním, které se depresivní prvky Vanceova životního příběhu snaží vyvážit finálním pozitivním vyzněním. Onu ostrou kritiku bych vlastně plně chápal (a možná i sdílel), kdyby šlo o smyšlený příběh. Jenže ono se vše (či alespoň výrazná většina), co ve filmu vidíme, skutečně stalo...
Jádrem snímku jsou velmi komplikované vztahy mezi trojicí hlavních postav - J. D., jeho psychicky labilní a drogově závislou matkou a svéráznou babičkou (Glenn Close). Po stránce hereckých výkonů film funguje nadmíru dobře (v případě Amy Adams a Glenn Close bych se nějakým případným oceněním rozhodně nedivil), problematičtější je to však se scénářem, za nějž je zodpovědná Vanessa Taylor. Nikoliv proto, že by děj nedával smysl či postrádal výraznější momenty - na to je Ron Howard příliš zdatný a zkušený řemeslník, aby si takto elementární věci nepohlídal. Háček je v absenci hlubšího kontextu. Stručně řečeno - Americká elegie ukazuje, jak oni chudí a ve většině případů nevzdělaní venkované žijí, nijak zvlášť se ale nevěnuje důvodům, proč tak žijí. Přitom předloha je oceňována paradoxně právě za trefné a působivé vystižení prostředí bílé americké chudiny...
Howarda tak můžeme obvinit "pouze" ze zmíněné formální "jemnosti" a snadné stravitelnosti. Pro některé zkušenejší a náročnější diváky proto bude jeho film vzhledem k těžkému tématu zkrátka příliš hollywoodsky líbivý a málo sociálně kritický. Oscarový režisér je holt zvyklý točit divácky vstřícné (velko)filmy. Poselství snímku, které je v jeho závěru otevřeně artikulované, ho zřejmě přimělo si myslet, že z dané látky by mohl snadno vytvořit další z nich. Vyšlo mu to ale jen tak napůl...