„Když se smějete a máte u toho maličkou slzu.“ Ve věku 82 let zemřel oscarový režisér Jiří Menzel

Jiří Menzel se narodil 23. února roku 1938 v Praze. Na FAMU studoval u Otakara Vávry a jeho spolužáky byli další významní režiséři Československé nové vlny - Věra Chytilová, Jan Němec či Evald Schorm. S řadou z nich se podílel na svém v pořadí druhém povídkovém filmu, Perličkách na dně (1965), kde Menzel vyznal lásku literatuře a poetice Bohumila Hrabala.

Jiří Menzel (1938 - 2020) Syn spisovatele dětských knih, překladatele a novináře Josefa Menzela...

Hned další Menzelův přepis Hrabalových Ostře sledovaných vlaků (1966) režisérovi, scenáristovi a herci v jedné osobě vynesl Oscara za nejlepší cizojazyčný film. V historii Československa šlo o druhý "zářez", hned po jedinečném Obchodu na korze (1965), který uspěl o dva roky dříve. Menzela kromě Hrabalovy literatury zaujaly jeho postavičky, ale především pozorovací talent a jakýsi smířlivý vztah, s nímž spisovatel k jednotlivým popisovaným přistupoval.

S poetickou adaptací Vančurova údajně nezfilmovatelného Rozmarného léta (1967), kde ztvárnil eskamotéra Arnoštka po boku Rudolfa Hrušínského a Vlastimila Brodského, se Menzel ucházel v roce 1968 o hlavní cenu festivalu v Cannes. Jenže silný ročník, kde měli Čechoslováci v hlavní soutěži tři šance na úspěch, byl kvůli revolučním bouřím levicovými intelektuály zrušen.

Československo bylo 21. srpna roku 1968 obsazeno armádami takzvaných varšavských vojsk a Menzl nemohl pět let natáčet. Jeho další hrabalovská adaptace - Skřivánci na niti (1969) -, v níž představil stalinistickou éru 50. let, kdy intelektuálové pracovali v hutích a na směťácích, se po premiérovém uvedení nesměla až do roku 1989 promítat. "Skřivánky" Menzel oprášil roku 1990 na festivalu Berlinale, kde za snímek obdržel čestné uznání poroty.

Ještě před invazí vojsk v roce 1968 měl Menzel možnost zkusit štěstí ve Spojených státech. Společnost United Artists mu nabídla angažmá, jenže on měl v Československu roztočený film, své vlastní (světlé) vyhlídky a kamarády, režiséry, s nimiž držel basu a upřímnost v názoru. S odstupem času na 60. léta Menzel vzpomínal jako na éru, kdy točil spontánně, živelně a s nadšením. Nikdy už na to prý ve své kariéře nenavázal.

Když se na začátku 21. století připravoval dokumentární cyklus Tváře českého filmu, došlo v něm i na následující slova týkající se Menzelovy prvotní inspirace a úlohy českého humoru. "Já jsem v mládí měl to štěstí, že jsem viděl Charlieho Chaplina, znal jsem desky Voskovce a Wericha a přečetl jsem celýho Čapka už jako patnáctiletej, šestnáctiletej kluk. Pak jsem viděl Reného Claira, tak to jsou mý zdroje. Ale ten můj humor byl vždycky českej humor. On je krásnej v tom, že když se smějete, tak máte u toho i maličkou slzu. Když je to jenom smích pro smích, tak to je trochu lacinej humor."

U československého publika se v 70. a 80. letech kromě hrabalovských Postřižin (1981) a Slavností sněženek (1983) staly populární Menzelovy filmy, na nichž spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem. Řada scének a především hlášek ze snímků Na samotě u lesa (1976) a Vesničko má středisková (1985, nominace na Oscara) zlidověla.

Kromě filmové režie a herectví, kterému se Menzel často věnoval z nouze a sám tvrdil, že někdy to vyšlo, jindy ne, byl režisérem celé řady ceněných divadelních představení. Mezi jeho poslední filmy se řadí hrabalovský monstrprojekt s komplikovanou historií Obsluhoval jsem anglického krále (2006) a muzikálová komedie Donšajni (2013), kterou Česká filmová a televizní akademie vyslala do nominace na Oscara.

V roce 2017 se Menzel představil v jedné z hlavních rolí ve snímkuTlumočníka, kde ztvárnil potomka vyvražděné židovské rodiny, který se vydává na netradiční road trip.

Oscarového režiséra Jiřího Menzela v posledních letech trápily zdravotní problémy. Na podzim roku 2017 byl hospitalizován kvůli infekci mozku, prodělal operaci a byl v umělém spánku. Po několikaměsíční léčbě, kdy se jeho zdravotní stav zlepšil, se následně vrátil domů ke své ženě a dcerám Aničce a Evičce, se kterými byl do posledních chvil.