Texaský masakr motorovou pilou: Jaký vrah skutečně inspiroval Leatherface a co byl výmysl tvůrců?

Chceme-li vzít historii od úplného začátku, musíme začít u režiséra a hlavního

tvůrce filmu Toba Hoopera. Rodák z texaského Austinu se začal zajímat o filmařinu už v dětství. Jeho rodiče vlastnili kino v San Angelu a malý Tobe si rád hrál s otcovou 8mm kamerou. Film vystudoval na texaské univerzitě a v průběhu šedesátých let se přes sérii krátkých snímků dopracoval až k celovečernímu debutu s názvem Eggshells (1969), nezávislému nízkorozpočtovému počinu pojednávajícímu o pozdní éře hippies. Na filmu pracoval především s kamarádem Kimem Henkelem, jejichž opětovná spolupráce o pár let později měla oběma přinést největší kariérní úspěch.

Texaský masakr motorovou pilou si odbyl premiéru roku 1974 a navzdory rozporuplným recenzím a problémům s udělením ratingu si vybojoval pozici jednoho z nejúspěšnějších nezávislých filmů sedmdesátých let, když při rozpočtu kolem 140 000 dolarů vydělal jen v Americe 31 milionů, tedy zhruba 220 násobek. Není divu - Hooper a Henkel napsali nebývale temný a násilný příběh, jenž dělá z lidí stvůry z nočních můr, a díky značně konzervativnějšímu nádechu v kinematografii posledních let nebyl problém dostat diváky do kin. Běsnění motorové pily navíc tvůrci ověsili dráždivým sloganem "podle skutečné události", což v době dávno před internetem jistě s návštěvností filmu a šeptandou kolem jeho pozadí udělalo své.

Kdo už snímek viděl, tak ví, že v samotném úvodu se vyskytuje komentář, jenž uvádí diváka do děje. Zní takto: "Film, který se chystáte zhlédnout, pojednává o tragédii, která postihla pět mladých lidí, zejména pak Sally Hardestyovou a jejího invalidního bratra Franklina. Vše je o to tragičtější, že šlo o mladé lidi. I kdyby ale žili velice dlouho, nikdy by nečekali a ani si nepřáli vidět tolik hrůzy a děsu jako onoho dne. To idylické odpoledne se pro ně změnilo v noční můru. Události toho dne vyústily do jednoho z nejbizarnějších zločinů v amerických dějinách, známého jako Texaský masakr motorovou pilou." Dnes už by něco takového dojem nezanechalo, ale tehdy šlo o vynikající obchodní strategii, přiživující znepokojivou pověst filmu. Jak to ale bylo s inspirací doopravdy?

Úvodní komentář byl samozřejmě kompletně lživý - v Texasu nikdy nedošlo k žádným vraždám motorovou pilou a původní nápad kolem zabijáka s motorovkou přišel k Tobu Hooperovi vlastně vtipným způsobem. Stalo se tak ve frontě na vánočních nákupech roku 1972 a režisér na to zpětně vzpomínal: "Byly tam ty velké vánoční davy a já, celý frustrovaný, jsem si najednou všiml, že stojím vedle výlohy s motorovkami. V tu chvíli jsem se na ně zaměřil a pomyslel si 'Napadá mě způsob, jak se skrze tenhle dav dostat pěkně rychle.' Šel jsem domů, sedl jsem si, naladil kanály, prosvitl duch doby a celý ten zatracený příběh jsem měl před očima během snad třiceti sekund. Stopař, starší bratr na čerpací stanici, dvakrát unikající dívka, sekvence s večeří, lidé v krajině s nedostatkem benzínu." A samozřejmě motorová pila..

Při psaní scénáře však na inspiraci skutečnými událostmi a osobami nakonec

došlo. Kdo je fanouškem Texaského masakru (a vlastně i hororů obecně), jistě už párkrát zaslechl nebo si vyhledával jméno Ed Gein. Život vraha z Wisconsinu, přezdívaného "Butcher of Plainfield", se stal důležitým motivem pro několik významných hororů v druhé polovině dvacátého století, přičemž právě postava Leatherface, tedy kožené tváře, je s ním spojována nejvíce. Ed se narodil roku 1906 do rodiny, které vládl jeho alkoholem posedlý otec George a silně nábožensky orientovaná matka Augusta. On i jeho bratr Henry žili na farmě odříznuti od společnosti a byli trestáni, když se pokoušeli s někým navazovat přátelství. Výsledkem byla pochopitelně podivínská a samotářská Edova povaha. Otec zemřel na následky alkoholu roku 1940, Henry pak o čtyři roky později za nevyjasněných okolností při požáru - hlavním podezřelým byl už tehdy jeho bratr.

Až do smrti jeho matky roku 1945 na ni byl Ed upnutý a její ztráta ho zdevastovala. Stále žil na farmě a dohlížel na to, aby matčin pokoj zůstal nedotčen a beze změny. Až o dvanáct let později, roku 1957, vyšlo najevo, jaké hrůzy na farmě páchal. Jeho posedlost matkou zřejmě vedla k tomu, že chtěl být vyloženě v její kůži. Po zmizení jisté Bernice Worden 16. listopadu 1957 prohledala policie Edovu farmu a našla její bezhlavé tělo, jak visí vzhůru nohama ve stodole. Muži zákona pak našli další lidské pozůstatky, z nichž si Ed vyráběl děsivé vybavení domácnosti (popelník z lebky). Jeho specialitou však byly šaty a masky z lidské kůže, které ho měly proměnit v ženu. Později přiznal, že za tímto účelem vykrádal hroby, a kromě Bernice Worden mu byla připočtena už jen vražda další dívky Mary Hoganové.

Jak to ale v dokonalém americkém právním systému bývá, Ed byl shledán nevinným z důvodu nepříčetnosti a poslán do státní nemocnice. Vinu mu soud přiznal až roku 1968, ovšem při druhém jednání byl znovu prohlášen za nepříčetného a poslán zpět do nemocnice, kde zemřel přirozenou smrtí roku 1984. Byl pohřbený na hřbitově v Plainfieldu a jeho hrob se stal častým terčem vandalů.

Ve filmu skutečně můžeme vidět několik jasných podobností - úvodní scéna s vykrádáním hrobů odkazuje na Geinovu činnost stejně jako Leatherfaceova maska a hrozivé vybavení domu z kostí a kůže. Tím ale inspirace tímto případem podle všeho končí a navíc není jediná. "Rozhodně jsem Geina studoval... Rovněž jsem si ale všiml případu vraždy v Houstonu, v níž figuroval sériový vrah Elmer Wayne Henley. Byl to mladík, který přiváděl oběti staršímu homosexuálovi. Viděl jsem reportáž, v níž Elmer prohlašoval 'Spáchal jsem tyto zločiny a hodlám se tomu postavit jako muž.' To mi přišlo zajímavé, že si v tu chvíli zachoval tuto konvenční moralitu. Tenhle druh morální schizofrenie se stal prvkem, který jsem se snažil do charakterů otisknout," vyprávěl scénárista Henkel.

Že šlo z velké části o fikci a výmysl tvůrců, potvrdil také představitel

Leatherface Gunnar Hansen."Hooper samozřejmě slyšel o Edu Geinovi, řezníkovi z Plainfieldu, jenž byl v pozdních padesátých letech zatčen za zabití sousedky a podle něhož bylo natočeno Psycho. Takž když si sedli, aby napsali tenhle film, rozhodli se vytvořit rodinku vrahů, která ponese s Geinem shodné charakteristiky - masky z kůže, nábytek z kostí, potenciální kanibalismus. Ale to je vše. Příběh je jinak kompletně vymyšlený. Sorry lidi, ale v Texasu nikdy žádný takový masakr nebyl, ani motorovka," nechal se slyšet Hansen.

S narážkou na slavný film Alfreda Hitchcocka herec nelhal - také Psycho vycházelo z Geinova příběhu a odráželo jeho fanatický vztah k matce, který Texaský masakr vynechal (byť oblečená kostra v pokoji se v něm objeví). Inspiraci ale nalezly i další díla jako Deranged nebo kultovní Mlčení jehňátek s postavou Buffalo Billa. Je to však stále Hooperův a Henkelův snímek a postava Leatherface (tak ostatně zněl pracovní název filmu), jenž je s Edem Geinem spojován nejvíce.

Hansen se také na roli pečlivě připravoval a studoval pohyby duševně narušených jedinců, které pak zužitkoval, aby nemluvné postavě dodal věrohodnost a charakter. Ostatní herečtí kolegové se mu navíc po celou dobu natáčení vyhýbali, protože nechtěli být nablízku jejich "vrahovi". To vedlo například k tomu, že při natáčení scény, kdy na Leatherface poprvé narazí postava Jerryho, ze sebe jeho představitel Allen Danzinger vydá skutečný nefalšovaný výkřik - bylo to pravděpodobně poprvé, co namaskovaného Hansena spatřil.

Natáčení probíhalo od 15. července do 14. srpna 1973 v šílených podmínkách, způsobených jednak nesnesitelným texaským vedrem, jednak nedostatečnými produkčními náklady. Štáb musel sdílet jedinou koupelnu, herci se nemohli převléci, protože měli jen jeden kostým, a do toho se kolem neustále povalovali kosti a hnijící maso. Legendární scéna u večeře se prý točila na jeden zátah, protože John Dugan, herec v masce dědečka, odmítal absolvovat desetihodinový proces líčení podruhé. Natočit tuto několikaminutovou sekvenci tak údajně zabralo 27 úmorných hodin, během nichž lidé několikrát vyběhli k oknu, aby se vyzvraceli a nadýchali čerstvého vzduchu.

Konec dobrý, všechno dobré. Při výrobě nikdo ke zdravotní újmě nepřišel a Texaský masakr motorovou pilou platí za jeden z nejlepších hororů všech dob, jenž dodnes vyvolává nervozitu a upřímný pocit znepokojení až znechucení. A k tomuto výsledku pomohla jak správně dávkovaná inspirace skutečnými případy a lidmi, tak i tvůrčí vyčůranost a samotné produkční podmínky, které neopakovatelný charakter a atmosféru snímku mají rozhodně podpořily. Tak všechno nejlepší a hodně zdaru při strašení dalších generací.

Více obrázků naleznete v galerii.

Památní filmoví zabijáci